Uvítali jsme nicméně, že vláda Jiřího Rusnoka nedostala ve sněmovně
důvěru. Byl to nevěrohodný projekt prezidenta Zemana s jedním jediným
účelem: zviditelnit některé čelné kandidáty SPOZ před volbami.
Programové prohlášení vlády, zabalené do líbivých slov, bylo v zásadě
nerealizovatelné. Nehledě na to, že ministři Zemanovy vlády se mnohdy
netajili tím, že chtějí navázat na práci svých předchůdců z ODS či TOP
09.
Upozornil jsem opakovaně a budu to činit i nyní, že
politická reprezentace státu musí urychleně vyřešit minimálně dva velké
problémy. Je třeba jednat o státním rozpočtu na příští rok. Sněmovna by
do konce září měla schválit rozpočet v prvním čtení, jinak začne velmi
vážně hrozit rozpočtové provizorium, které by zemi uvrhlo do ještě
hlubší krize. Druhým problémem je možnost, že se státu nepodaří vyčerpat
v lepším případě desítky, v horším případě stovky miliard korun z fondů
Evropské unie. Dosavadní přístup pravicových vlád v této oblasti lze
přirovnat snad jen k odmítnutí Marshallova plánu. Tolik peněz už nám
totiž nikdo nikdy nedá!
Vítám rovněž dohodu parlamentních stran o
rozpuštění sněmovny a zahájení cesty k předčasným volbám. Byl to jeden z
deklarovaných cílů strany LEV 21. Po třech letech absolutního
společenského marasmu, za který jsou odpovědní Petr Nečas, Miroslav
Kalousek, Karel Schwarzenberg, Vít Bárta, Karolína Peake a další členové
dosavadní vládní trojkoalice, se snad blýská na lepší časy.