Z vlastní zkušenosti vím, že dávat stranu dohromady po prezidentské volbě v roce 2003 a následných událostech nebylo nic lehkého. Ostatně, každý si jistě vzpomene, na jakou hranici volebních preferencí se ČSSD postupně dostala. Když jsem ČSSD začal v roce 2005 řídit, bylo to okolo 10 %.

Nemohu a ani nechci ovlivňovat dění v české sociální demokracii, nicméně jsem zvědav, jak tato potenciální hlavní vládní strana řízená z Prahy a jižní Moravy vnitřně ustojí souboj nikoli dvou, ale dnes už dokonce tří „lídrů“. Ze své politické zkušenosti vůbec nepochybuji o tom, že k takovému střetu dojde. O něco pikantnější situace by pak byla, kdyby se nakonec ČSSD rozhodla pro podporu Jana Švejnara a nominovala tak společného kandidáta s Vítem Bártou, respektive s jeho politickou firmou Věci veřejné.

Pokud by sociální demokracie nominovala pouze Jana Švejnara, jako svého jediného kandidáta, pro národní socialisty by to byl zcela jasný signál k jeho podpoře, jakožto silného kandidáta levého středu a středu s reálnou šancí na úspěch. Řešení, pro které se rozhodli lídři ČSSD, pouze znamená, že problematiku výběru prezidentského kandidáta sociální demokraté odsouvají na budoucnost. Pokud ji nejsou schopni řešit dnes, obávám se, že toho nebudou schopni ani příště. Je jen otázkou, zda je to politická nezkušenost či záměr. 

Myslím, že ČSSD dnes Janu Švejnarovi cestu na Hrad svým nejednoznačným postojem spíše zkomplikovala. Po dnešním „rozhodnutí“ vedení ČSSD zbývá jediný levicový a levostředový kandidát, který má šanci na úspěch v prezidentské volbě, a tím je Miloš Zeman.

Jiří Paroubek, předseda NS-LEV 21