Od turecké invaze na Kypru v roce 1974 vydalo Řecko na zbrojení nejméně 216 miliard eur (!). Paradoxně se cítilo ohroženo svým spojencem z NATO – Tureckem, a tak ve velkém nakupovalo například nejmodernější německé ponorky (za dvě miliardy eur) či stovky tanků Leopard, houfnice a také například stíhačky Mirage a F16, tedy v zásadě úplně zbytečné zbraně.

Mezi lety 2002–2011 se do Řecka nejvíce zbraní přivezlo z USA (42 %). Německa (25 %) a Francie (téměř 13 %). Z německého vývozu činil export zbraní do Řecka 15 % celkového vývozu zbraní a Francie sem směřovala 10 % ze svého celkového zbrojního exportu. V letech 2002–2006 bylo Řecko dokonce největším dovozcem zbraní na světě. A tehdy se nahromadily největší státní dluhy. Pro americké, německé či francouzské zbrojní firmy bylo Řecko přímo zlatým dolem. Ve článku v Guardianu se před dvěma lety objevila zajímavá spekulace, že mezinárodní pomoc Řecku byla vázána na slib řecké vlády, že odběr zbraní z Německa a Francie bude pokračovat…

Minulá řecká vláda, koaliční, v níž dominovali konzervativci a vedle nich socialisté z Pasoku, vytvořila mírně přebytkový rozpočet (před započtením dluhu, samozřejmě), a to tím způsobem, že velmi silně ořezala různé solidární programy a šetřila na důchodcích a státních zaměstnancích. Ale vojenské výdaje měly znovu růst.

Dřívější pravicové i levicové řecké vlády lití peněz do zbrojení státu svorně podporovaly, a to i tehdy, když už bylo Řecko ve velkých finančních problémech. Dluhy Řecka nezpůsobila přílišná štědrost státu v sociální oblasti, jak se traduje, ale obrovská míra korupce, která dovolovala držet řecké výdaje na zbrojení na 4 % HDP. Určitě si na tom nemastili kapsy řečtí důchodci a státní zaměstnanci, ale špičky řeckých vládních politických stran a zahraniční zbrojní firmy.