Snaha o zničení sekulárního a nábožensky tolerantního režimu B. Asada v Sýrii znamená, že v uprchlických táborech jsou v současnosti 4 miliony Syřanů a v rámci Sýrie se pohybují další tři a půl až čtyři miliony uprchlíků.
Sýrie byla zemí, která dlouhá léta uprchlíky přijímala. V roce 2008–2009 to bylo něco mezi 2,2–2,5 miliony uprchlíků ze sousedního Iráku. Tato uprchlická vlna samozřejmě znamenala pro zemi, která má omezené finanční zdroje, velkou zátěž. Pro státní rozpočet i sociální systém. Nicméně Asadova Sýrie tuto zátěž celkem bez velkých řečí přijímala, a to až do počátku válečného konfliktu v Sýrii počátkem roku 2011.
EU by měla řešit problém změnou zahraniční politiky vůči Sýrii
Chce-li Západ, anebo, chcete-li konkrétně ČR, řešit uprchlíky, je postavení armády na hranicích, cca 1-2 vojáky na jednom kilometru hranic, jak to doporučují životní optimisté prezident Zeman a náčelník generálního štábu Bečvář, nesmyslem. EU by měla řešit celý problém změnou své zahraniční politiky vůči Sýrii. Je věcí USA, pokud útočí leteckými údery na pozice Islámského státu v Sýrii a Iráku a dělají to tak, aby udržovala vojenské síly prezidenta Asada na jedné straně a Islámského státu a dalších teroristických skupin na straně druhé ve vojenské rovnováze, je to hra s ohněm. Pokud dojde k pádu režimu B. Asada, takzvaná demokratická opozice v Sýrii, která je je jen blouzněním amerických a dalších nekvalifikovaných politiků, rychle skončí. Pád B. Asada by znamenal další, tentokrát již obrovskou vlnu uprchlíků čítající několik milionů lidí směřujících přímo do Evropy.
Hovoří-li tedy paní kancléřka o společné migrační politice, musí především apelovat na Francii a Velkou Británii, aby přijaly svůj díl odpovědnosti za vzniklou humanitární krizi v Sýrii, a začaly ji reálně řešit.
A tím řešením je návrat do světa reálné politiky. Tedy buď k podpoře, anebo alespoň k pozitivní neutralitě vůči režimu B. Asada, který je jediný schopný eliminovat v Sýrii Islámský stát.