V Senátu se objeví několik zajímavých, barvitých osobností, které v minulosti dobře pracovaly pro veřejný zájem. Mám na mysli především Z. Baudyšovou, ale také I. Valentu (ten udělal velmi mnoho pro Uhersko Hradišťsko), J. Hlavatého, či J. Seitlovou. Jsou to lidé v nejrůznějších politických dresech, kteří toho již pro věc veřejnou v řadě posledních let toho dost odpracovali. F. Čuba jako nový senátor zažívá životní satisfakci. Přeji mu jí.
Celkově je pro budoucí Senát charakteristická větší rozdrobenost, bez dosavadní dominance jedné velké strany. Vládní koalice však má v senátu většinu. ČSSD bude tedy závislá i v Senátu na svých koaličních partnerech.
Připomeňme si ještě týden staré výsledky komunálních voleb, které do značné míry překreslily mapu municipální politiky země. Pokud se podívám na politicky nejvýznamnější část obcí, obce III. stupně, je celá věc jasná:
1. Tradiční česká pravice byla rozdrcena. Vlastně téměř nebylo města či městečka, ve které by ODS, ale zejména TOP 09, byly v těchto komunálních volbách úspěšnější, nežli tomu bylo v komunálních volbách v roce 2010.
2. Lidovci se v zásadě vracejí na pozice z komunálních voleb v roce 2006, v letech 2009 – 2010 u nich probíhala po secesi Kalouskova křídla vnitrostranická krize, kterou v posledním roce překonali. Dostanou se do řady městských rad v klíčových českých a moravských městech – v Praze, Brně, Ostravě, Olomouci a Plzni. Renesanci svých politických pozic musí ještě potvrdit za dva roky v krajských volbách.
3. Komunisté obecně ztratili v trojkových obcích své pozice. Stran protestu je dnes vedle komunistů celá řada: ANO, Úsvit a téměř v každém městě a městečku nějaké hnutí či strana protestující proti něčemu. Chce to samozřejmě detailnější sociologickou studii, ale myslím, že hlasy tradičním levicovým stranám (sociální demokracii i KSČM) odčerpávala právě protestní hnutí. Na prvém místě a celoplošně hnutí ANO a vedle něj mnoho, přemnoho protestních volebních stran ve velké části obcí. V případě ČSSD řada jejich bývalých voličů zůstala doma.
Nevím, zda toto rozdrobení komunální politiky v celé zemi je cestou ke zlepšení veřejné správy. Myslím, že je především reakcí na uzavřenost tradičních politických stran a jejich neschopnost nabídnout politické uplatnění ctižádostivým a talentovaným lidem.
4. V Praze a ve statutárních městech se ČSSD – vedle tradiční české pravice – stalo hlavním poraženým voleb. Ve srovnání s volbami do obecních zastupitelstev v roce 2010 ztratila. V důsledku poklesu volební podpory oproti roku 2010 odchází ČSSD z vedení v Brně a Ostravě. Ztratila celé Ústecko, Opavu, zaznamenala silné ztráty v Karviné. Ztracen je Přerov atd. V okresních nestatutárních městech zaznamenala ČSSD jen sporadické úspěchy. A podobné to bylo ve zbývajících více než 130 „trojkových“ obcích. Pouze ve zhruba 12% těchto měst a městeček zaznamenala ČSSD oproti volbám před čtyřmi roky nárůst procentuálního výsledku.
Prostě ČSSD celkově ztratila svůj vliv v Senátu i komunální politice plošně po celé zemi. Teď už jí v české politice zbývá jediná silná doména – kraje. Protože předseda ČSSD Sobotka není schopen změnit politický postup, aby se zejména stal dominantní figurou vlády, musí být ČSSD v krajských volbách za dva roky připravena na nejhorší. Tedy velmi pravděpodobně na ztrátu všech hejtmanství, která dosud ovládá.
5. Hnutí ANO se stalo jasným vítězem komunálních voleb především ve statutárních městech. Ne vždy prokazuje toto hnutí takový koaliční potenciál, aby se propracovalo do městských rad. Ty tři nejdůležitější – Prahu, Brno a Ostravu – bude mít pod kontrolou. A u těchto měst je napojení na centrální politiku největší. Senát je z hlediska budoucích záměrů hnutí vcelku nezajímavý. Babiš může vykročit – pokud se chce stát premiérem – k předčasným sněmovním volbám.
