To, že je členem vlády, která nebude zavádět daňovou progresi, nevěděl do neděle ani její místopředseda a ministr vnitra Radek John, který v Otázkách Václava Moravce sebevědomě „utřel“ Martina Pecinu, když ho bohužel přesvědčil (jak je možné, že mu M. Pecina, jako ekonom a možná budoucí kandidát na předsedu ČSSD, na to skočil?), že Věci veřejné prosadily zavedení daňové progrese. Ještě ten den mu ovšem Miroslav Kalousek diplomaticky vzkázal, že je to hloupost a že si John plete zrušení daňové degrese se zavedením daňové progrese.

Stejné to bylo i s platy státních zaměstnanců. V žádném z programů stran pravicové vlády nestálo, že se jim platy budou snižovat. Dnes je tomu jinak. Státní zaměstnanci se proto oprávněně chystají svůj protest vyjádřit na konci září v ulicích. Mnozí z nich totiž volili jednu ze tří vládních stran a cítí se být podvedeni.

A jak je to s dalšími sliby představitelů současné vlády? Ministr práce a sociálních věcí za TOP 09 Jaromír Drábek v reakci na námitky zaměstnanců prohlašoval, že na jím nově navrhovaném systému odměňování vydělají schopní a kvalifikovaní zaměstnanci. Ukazuje se ale, že buď pan ministr nezná svůj vlastní návrh, anebo nemluvil pravdu. Hospodářské noviny totiž propočítaly, že je tomu přesně naopak. A právě dlouholetí, zkušení a kvalifikovaní zaměstnanci si citelně pohorší.

Stejné je to i s učiteli, kteří měli být chráněnci současné vlády a především Věcí veřejných. Dnes už někteří učitelé hlásí pokles (!) platů v letošním roce o 10%. Ministr Dobeš přitom ještě nedávno sebevědomě prohlašoval, když čelil kritickým otázkám, jak zvládne garantovat minimální plat učitele 20 tisíc Kč a zároveň náborový příspěvek 180 tisíc Kč pro nové učitele, že to má propočítané a máme se prý nechat překvapit. Nepřekvapil.

Dnes už víme, že žádný náborový příspěvek nebude. Byla to jen další z mnoha bublin, které se sice krásně lesknou, ale také velmi záhy prasknou. Nedivím se proto pochybnostem učitelů a především ředitelů škol, kteří se domnívají, že stejně to dopadne i s Dobešem garantovaným dvacetitisícovým učitelským platem.

Skoro každý den jsme svědky tohoto vládního bublifuku, kdy se strany a jednotliví ministři předhánějí ve slibech, nápadech a ujištěních, abychom pak sledovali, jak jako jedna bublina po druhé tyto sliby postupně praskají a zbude po nich vždy jen úsměv těch, kdo je vypustili a údiv těch, kdo jim uvěřili. Bude jich stále méně.