Může to být odhadem až 300 – 400 tisíc lidí všech evidenčně nezaměstnaných je ovšem 300 tisíc. Takže nejméně ještě jednou tolik nezaměstnaných je potenciál těch, kteří by rádi pracovali, ale nemohou. Nejsou pro ně pracovní místa, nebo nemají potřebnou kvalifikaci a na straně úřadů neexistuje žádný zájem tyto lidi rekvalifikovat, nezdá se to být efektivní. Tuto situaci na trhu práce ovšem kromě malé efektivnosti Úřadů práce ve vztahu k dlouhodobě nezaměstnaným a také k práci ochotným důchodcům zavinila svou měnovou politikou zejména ČNB.

Ta od listopadu 2013 tři a půl roku uměle oslabovala českou korunu. Čeští výrobci, kteří jsou často i samotnými vývozci, nic nenutilo k tomu, aby zvyšovali svou produktivitu práce. Díky levné koruně si udržovali solidní postavení na zahraničních trzích. Na druhé straně slabá koruna způsobovala, že nejmodernější zahraniční technologická zařízení z dovozu byla o 15 až 15 procent dražší, než by tomu bylo v situaci plovoucího kurzu koruny. Prostě byl rozdíl dovážet nejmodernějších stroje, zařízení, technologie či roboty v kurzu 1 euro za 27 korun podle měnových opatření a nebo v kurzu 1 euro ku 24 korunám, na němž dnes euro nejspíš mohlo být.

Technologická revoluce a robotizace se v Česku zatím nekonala, jak by bylo žádoucí, aby se skokem zvýšila produktivita práce a uvolnilo to desítky tisíc pracovních sil a samozřejmě vytvořilo podmínky pro rychlý růst mezd a efektivity českých průmyslových podniků. Čeští průmyslníci a ekonomičtí beletristé hledají klíč k řešení ne v technologické revoluci a robotizaci, ale v dovozu levných pracovních sil ze zahraničí, které by srazily cenu práce na pracovním trhu.