A pokud se šéf jedné z hospodářsky nejsilnějších zemí Německa, navíc předseda jedné z koaličních stran (CSU) rozhodne ostentativně vydat na cestu do Moskvy k prezidentu Putinovi, je to evropská událost prvořadého významu, událost dne.

Jak tuto událost interpretovat? Najdou se jistě povrchní komentátoři (zejména v Česku), kteří budou Seehoferovu cestu vidět v kapriciózní rovině. Tedy jako kapric vůči kancléřce Merkelové. Ale kancléřka se přece také snaží o korektní snahy k V. Putinovi. Její problém spočívá v tom, že se až příliš identifikuje s politickou linií Spojených států vůči Rusku.

Bavorský premiér – i díky silné podpoře své strany CSU v bavorském zemském sněmu, kde má CSU absolutní většinu – považuje bavorské, německé i evropské zájmy za zájmy ne vždy totožné se zájmy Spojených států.

Sankce vůči Rusku vyhlášené před dvěma lety poškozují bavorský průmysl, export i bavorské investory a investice v Rusku.

Česká média si vlastně vůbec nepovšimla toho, že mužem číslo dvě v Seehoferově delegaci u prezidenta Putina byl Edmund Stoiber, bavorský ministerský předseda v letech 1993–2007, který byl v roce 2002 dokonce společným kandidátem CDU/CSU na spolkového kancléře (tehdy byl dost těsně poražen ve volbách SPD G. Schrödera).

Bavoři touto návštěvou nesporně chtěli vyjádřit kontinuitu politiky své spolkové země vůči Rusku. Chtěli jasně vyjádřit, co jejich politiku determinuje. A to jsou hospodářské zájmy. A E. Stoiber byl znám svými skvělými vztahy s Putinem . plně srovnatelnými se vztahy Putin-Schrőder.

Bavorsko je zemí s mimořádně rozvinutými institucemi sociálního státu, což umožňuje vysoká efektivnost hospodářství této spolkové země.

Po celou historii Spolkové republiky byla přitom CSU o poznání proameričtější, nežli její klerikální sesterská strana CDU.

Premiér Seehofer vyhlásil, že na podzim se do Moskvy vrátí, tentokrát s početnou delegací bavorských podnikatelů. Sankcím proti Rusku zvoní hrana.