Tak zněla slova české letos v únoru. Podobně hovořila ústy ministra
financí Jana Fischera dočasná vlády vloni na podzim. Když se na jaře
začala média zajímat, jak obě vlády – stará i nová - naplnily své sliby,
dostalo se jim od většiny ředitelů českých škol vysvětlení, že peníze
na účty jejich zařízení dosud nedorazily. Několikaměsíční čekání na
plnění slibů pokračuje.
Jedinou částí státní správy, která se
dočkala vylepšení, jsou policisté. U těch je však nutné připomenout, že
jejich platy se před několika lety po úpravě systému nezvýšily, ale
naopak snížily. Takže momentální navýšení mzdových prostředků vedlo
vlastně jen k částečné kompenzaci dřívějšího ubrání peněz. Ani po
dvouprocentním zvýšení tak příjmy policistů nedosahují předcházející
úrovně. Ministr vnitra i policejní prezidenti slíbili, že v dohledném
čase vrátí policejní platy na původní úroveň.
Což logicky znamená
další navýšení rozpočtu ministerstva vnitra o několik miliard. O ty
miliardy, které se naopak neustále nedostávají na slibované navýšení
platů, třeba těch učitelských.
Učitelé jsou kapitola sama o sobě.
Podle posledních údajů je průměrný příjem českého pedagoga 26 000
korun. Upřesněme, že se jedná o hrubý plat. Napříč všemi stupni škol, od
základních až po vysoké. Nejhůře jsou na tom učitelé základních škol, o
něco lépe středoškolští pedagogové. Dnešní ministr Chládek tvrdí, že v
nejbližších letech zvedne průměr ve školství o dva tisíce, tedy na 28
000 korun. Platí však, že průměr je věc diskutabilní. Jako u těch dvou.
Jeden má dvě kuřata, druhý žádné. V průměru mají oba po jednom kuřeti.
Na
oficiální průměrný učitelský plat dosáhne pedagog po dvaceti až třiceti
letech služby. A to ještě v případě, že škola má prostředky na odměny,
příplatky za další pedagogickou činnost a další finance. Čistý příjem
českého učitele na základní škole, který vyučuje dva předměty a učí
alespoň dvacet let, se dnes pohybuje kolem 20 tisíc korun čistého.
Jako
začínající učitel si uchazeč o toto zaměstnání nemůže dělat nárok na
více než 20 tisíc korun hrubého. Po pár letech se mu zvýší plat o tisíc
korun. Kromě toho může být jedním ze 7000 tisíc českých učitelů
základních a středních škol (z celkových 60 000), se kterými školy
uzavírají pravidelně smlouvy na dobu určitou od září do června.
Přes
prázdniny, aby škola ušetřila, se může jít učitel, jak se říká, pást.
Nebo si sehnat na dva měsíce, kdy se podle této praxe zřejmě „fláká“,
nějakou brigádu. Lze předpokládat, že jen stěží sežene takovou brigádu,
která mu dvouměsíční mzdový výpadek dorovná. V takové situaci musí žít
až tři roky, neboť podle současného zákoníku práce lze smlouvy na dobu
určitou uzavřít až třikrát po sobě.
Dalo by se však cynicky
konstatovat, že český učitel si může ještě radostí pískat. V Evropské
unii dosahují platy pedagogů přibližně 77 až 89 procent průměrných
příjmů. Česká průměrná mzda v roce 2013 byla necelých 25 000 korun.
Český učitel byl proto v průměru asi 5 procent nad průměrem. V porovnání
s Německem, kde je průměrná roční mzda učitele okolo 1 300 000 korun,
je na tom český učitel více než čtyřikrát hůře. I přesto, že podle
unijního průměru má plat nad průměrem své země. Pokud vezmeme za měřítko
Švýcarsko, je na tom 6,5 hůře.
Česká průměrná roční mzda je v
současnosti srovnatelná jen s Tureckem, Estonskem, Chile, Slovenskem,
Polskem nebo Maďarskem. Například krizí těžce postižené Řecko vykazuje
průměr asi 550 000 Kč na rok. Přitom obecně platí, že česká ekonomika na
tom není ani zdaleka tak špatně, jako ekonomika řecká. Průměrné výdaje
na život však nejsou v uvedených ekonomikách ve stejných násobcích, jako
je rozdíl mezi průměrnými platy. Už jen fakt, že Češi žijící v
blízkosti německých hranic jezdí za levnějšími potravinami k bohatším
sousedům, o lecčems vypovídá.
Jiří Paroubek, expremiér a lídr strany LEV 21 pro volby do EP