Ohroženo touto politickou aliancí se musí cítit především vedení ČSSD, protože pokud se oba politici na něčem shodli, tak to nejspíš jde proti zájmům sociální demokracie. I když ne ve všem. Sociální demokracii by jistě nedělalo problémy podpořit M. Zemana při jeho druhé kandidatuře na prezidentství, zejména v situaci, kdy necelé dva roky před koncem volebního termínu je prezidentova pozice ve veřejném mínění velmi pevná a nerýsuje se ani žádný jeho reálný protikandidát.
Blouznění profesora Halíka a dalších o „Antizemanovi“ je v tuto chvíli skutečně jen blouzněním. Pokud budou vhodného kandidáta hledat mezi lidmi v „pražské kavárně“ anebo ve strukturách NATO, nemají v prezidentské volbě ani šanci na jiný, nežli je debakl.
M. Zeman přitom v poslední době generuje přitom některé chyby. Samozřejmě, že se jeho prestiže nutně dotýkají problémy jeho nejbližších spolupracovníků a uvidíme, zda ne nevýznamný pokles jeho přízně v posledním průzkumu veřejného mínění v průzkumu CVVM bude pokračovat také v dalším měsíci. Pokud ano, měl by Zeman nečekané problémy. A to by jistě povzbudilo zástupy těch, kteří mu nepřejí politický úspěch, anebo jej dokonce nenávidí. M. Zeman však vsadil na jistotu, a proto vsadil na politické spojenectví s předsedou hnutí ANO Babišem.
Program hnutí ANO je politicky amorfní, a i když se toto hnutí bude do budoucna snažit čerpat voliče především v pravicovém a provaostředovém rybníku, svou politickou nezakotveností je v současné době je schopno přitahovat i část levostředových voličů.
M. Zeman přistupuje k politice podobně. Fundamentem jeho voličů pro prezidentskou volbu jsou voliči levice a levého středu. Ale zdůrazňováním národních zájmů a harašením kartou imigrantů, je k sobě schopen stáhnout i pravicové voliče. M. Zeman v tuto chvíli tedy A. Babiše vidí jako pojistku pro druhé kolo prezidentské volby, které nemusí, ale může nastat.
ČSSD, ať už bude pod jakýmkoli předsedou a v jakémkoli stavu nebude mít po dvou podzimních volbách v letech 2016 a 2017 odvahu vystupovat proti Zemanovu znovuzvolení. Tuto pozici má tedy Zeman v zásadě v kapse. Potřebuje jen rozšířit množinu svých příznivců o voliče A. Babiše. A naopak, Babiš potřebuje oslabit ČSSD a dělá proto v současné době, co může a vytváří tak podmínky k tomu, aby to byl on, kdo bude sestavovat příští vládu. A jestli to bude s více méně „lidovým“ B-týmem hnutí ANO, tedy s ČSSD, nebo třeba se starosty a lidovci, je Babišovi vcelku lhostejné. Bude v zásadě hegemonem příští vlády. Politici a celá politická scéna by se měla připravit na situaci, kdy pole v republice ovládnou Babiš se Zemanem, a to nastane okamžikem úspěchu Zemana v prezidentské volbě v roce 2018.
Co to vlastně bude znamenat pro ČR pro její budoucí vývoj? Oba dva muži jsou dokonalí technologové moci, jimž však v zásadě chybí ucelená politická koncepce a program. Jejich představy o modernizaci ČR jsou takové, že se v nich nejspíše mohou shodovat. Firmy Agrofertu jsou určitě na vysoké mezinárodní úrovni, ale upřímně, agrárně-průmyslový komplex typu Agrofertu není zrovna nositelem pokroku a nejmodernějších technologií a poznatků vědy v českém průmyslu. A stejně tak představy M. Zemana o ekonomice korespondují s tím, co bylo „in“ ve vyspělých ekonomikách Západu v 70. a 80. letech. Jeho důraz na jadernou energetiku je nepochopitelný a jeho představy o faraónských projektech typu průplavu Dunaj-Odra-Labe jsou zarážející.
Zkrátka, v dnešní době by ČR potřebovala mít ve svém čele lidi poněkud jiných životních zkušeností a jiného formátu, nežli jsou oba pánové. I když uznávám, že toto řešení je lepší, nežli například tandem Kalousek-Nečas. A to velmi podstatně.
