Tito mimo realitu existující čeští politici a novináři srovnávají dnešní přístup elit Západu k občanské válce na Ukrajině s appeasementem západních mocností z doby Mnichova. Pro přesnost je však třeba uvést jeden zásadní rozdíl. Předmnichovské Československo bylo s Francií, která jej v Mnichově krutě zradila, spojeno spojeneckou smlouvou a Velká Británie byla úzce politicky vázána na Francii.
Naproti tomu dnešní NATO (a ani Česká republika) žádné vojenskopolitické závazky vůči Ukrajině nemá. A bude trvat nejméně jednu generaci, aby Ukrajina došla ke splnění ekonomicko-politických závazků, které jsou obvykle stanovovány jako podmínky pro vstup do NATO a EU.
Představa, že v zemi ovládané oligarchií, což Ukrajina dlouhodobě je, nastanou v krátké době demokratické poměry a že tato země mávnutím kouzelného proutku změní sovu tragickou ekonomickou situaci v prosperitu, anebo alespoň ve stabilní ekonomiku, je troufalé a vlastně nemožné.
Dodávky nových modernějších zbraní, zbraní s větším ničivým účinkem, ze Západu a následně i z Ruska, by měly za následek jen mnohem větší ztráty na lidských životech ze strany civilního obyvatelstva.
Minské dohody II určitě nejsou dokonalé, jde vlastně o jakési ozbrojené příměří, ale jisté východisko k budoucímu mírovému uspořádání přeci jen představují. Štvaní proti jakékoliv dohodě uzavření s prezidentem Putinem není rozumnou alternativou.