Tématem článku je sice primárně plán Nečasovy vlády na změnu Ústavy, která by zavedla do našeho ústavního systému institut tzv. konstruktivního vyslovení nedůvěry vládě (tj. vyslovit nedůvěru vládě půjde v případě schválení těchto změn jen v případě, že bude již připravená alternativní vládní většina), avšak autor naprosto v rozporu se zásadami objektivity píše o událostech minulého roku, které vedly k pádu vlády Mirka Topolánka. Podotýkám, že taková změna Ústavy může být věcí k zamyšlení a budu čekat na analýzy ústavních právníků, kteří musí posoudit následnou vyváženost celého ústavního systému republiky. Autoři návrhu si musí uvědomit, že jejich návrh je v rozporu s českou a československou ústavní tradicí.
Ale zpět k problému přepisování historie. Autor článku používá naprosto nepokrytě politické argumenty, ačkoliv by se jako novinář měl podobných úsudků ve zpravodajském článku zdržet. Své názory tak zaměňuje za fakta, přičemž některé události a skutečnosti zamlčuje. Tak předně není pravdou, že jsem Topolánkovu vládu „odstřelil“ či „sestřelil“ (už takové výrazy bych očekával spíše na stránkách jiného bulvárního deníku) „pomocí několika přeběhlíků“. Topolánkova vláda ztratila důvěru svých vlastních, koaličních poslanců a to v důsledku vlastních politických kroků, které byly v rozporu s přesvědčením těchto zákonodárců. Těm jsem nenabídl za hlasování žádné prebendy, výhody či funkce, prostě se připojili k názoru ČSSD, že Topolánkova vláda má odejít. Hlasovali tedy nikoliv ve spojení s ČSSD, ale podle svého vlastního přesvědčení, takže o žádném přeběhlictví a la Melčák, Pohanka (při vzniku Topolánkovy vlády) či Wolf nemůže být ani řeči.
Autor pak zamlčuje důvod, proč ČSSD hlasování o nedůvěře vládě vyvolala, totiž skandální okolnosti kolem vyšetřování kauzy vládního poslance Petra Wolfa, kdy navíc Marek Dalík naléhal na reportéra veřejnoprávní televize, aby reportáž tyto praktiky odhalující nevysílal. Místo toho jako důvod uvádí pouze svůj subjektivní názor, totiž že důvodem byla údajně rostoucí popularita Topolánkovy vlády a samotného tehdejšího premiéra, který předsedal Radě EU.
Není pravdou, jak opakovaně píše MF Dnes, že jsem tehdy neměl plán řešení. Mirkovi Topolánkovi jsem tehdy nabídl dokončení českého předsednictví, přičemž jedinou mou podmínkou byl odchod Ivana Langera z postu ministra vnitra! To, že se Mirek Topolánek rozhodl jinak a zvolil tak rychlý odchod vlády, bylo jeho rozhodnutí. Ostatně tím plánem B byl vznik úřednické, Fischerovy vlády. Ta si vůbec nevedla při výkonu své funkce špatně. Nechápu, proč MF Dnes všechna tato fakta opakovaně pomíjí a přepisuje tak politicky nekorektně nedávnou historii a předkládá čtenářům opakovaně pohádku o zlém Paroubkovi a hodném králi Mirkovi.
Vždyť ten samý den přinesla na svých stránkách další z řady důvodů, proč měla Topolánkova vláda odejít: předražené klipy „Nemyslíš, zaplatíš“ režiséra Renče, který se netají blízkými vazbami na lidi z ODS. Každý den jsme nyní také svědky dalšího skandálního odhalení okolo chobotnice armádních zakázek, kdy se ukazuje, jak který ministr Topolánkovy vlády loboval pro jednu z dodavatelských firem. To jsou jen aktuální dozvuky praktik, na které ČSSD v době, kdy byla vůči vládě Mirka Topolánka v opozici, upozorňovala a které nakonec vedly k jejímu pádu. Načasování jejího konce si však ČSSD nevybrala, její osud zpečetil sám její tehdejší premiér: svými skandály, nekomunikací se svými poslanci a tím, že dal přednost Ivanu Langerovi před dokončením českého předsednictví.
