Jeho včerejší televizní vyjádření nebylo vedeno úmyslem zklidnit slovenskou společnost, ale naopak ji ponořit do ještě hlubší krize, za jejíž prohloubení ovšem bude on sám jako první obviňovat premiéra Fica a Smer – sociální demokracii.
K Robertu Ficovi jsem měl vždy velmi přátelské vztahy v době, kdy jsem byl předsedou české vlády a následně potom úspěšným předsedou české sociální demokracie. Česká soc. dem. vedla pod mým vedením po roce 2006 několikaletou diplomatickou ofenzívu na nejrůznějších úrovních ve Straně evropských socialistů, aby na kongresu této strany v prosinci roku 2009 byl obnoven plnohodnotný statut slovenského Smeru – sociální demokracie v této evropské straně. Otevřeně řečeno, bez vynikající prestiže, které se těšila tehdy česká soc. dem. ve straně evropských socialistů, by se slovenští sociální demokraté mezi evropské socialisty nejspíše nevrátili. To nebylo dáno ničím jiným než skvělými volebními výsledky tehdejší ČSSD, a to ve všech druzích voleb včetně evropských. Proto bylo bráno slovo ČSSD a jejích představitelů velmi vážně. Tato diplomatická ofenzíva a následně znovuobnovení plnohodnotného členství Smeru ve Straně evropských socialistů, mělo pro Smer nepochybně mimořádnou marketingovou hodnotu ve volbách. Je přece v očích voličů rozdíl, být součástí velké rodiny evropských socialistů než jakousi nacionálně socialistickou stranou.
Po mém odchodu z vedení ČSSD, po vyhraných volbách v roce 2010, jsem měl příležitost s Robertem Ficem za téměř osm let hovořit jedinkrát, a to zhruba jednu minutu v telefonickém rozhovoru. Můj přítel Fico, který mně byl dokonce svědkem na svatbě před více než 10 lety, neprojevil o mě žádný osobní a už vůbec ne politický zájem. Já se ale nezabývám trapnými osobními přístupy. Vždy mi šlo jen o věc. Z tohoto hlediska nemohu přehlédnout naprosto promyšlenou snahu určitých sil na Slovensku, nejspíše koordinovaných ze zahraničí, naprosto demontovat slovenskou vládu vedenou Smerem a politicky zničit premiéra Roberta Fica a jeho bezprostřední okolí. Jsem vnějším pozorovatelem dění na Slovensku a vycházím ze stejných informací v mediích jako například slovenský prezident Kiska nebo lídři roztříštěné slovenské opozice. Tvrdit ovšem v tuto chvíli, že některé z nesmyslů, které na Slovensku na adresu Fica, Kaliňáka a Smeru, z médií a od politických protivníků přicházejí, že za vraždu novináře a jeho partnerky může de facto Fico, Kaliňák a Smer, je trapné. Argumentuje se, že vražda Kuciaka a jeho partnerky má pozadí v jakémsi spojení části italské mafie rozbujelé na Slovensku, s vládními politiky Smeru. Je to nejen přespříliš a jasně vyprefabrikované, ale je to také nestydaté.
Slovenská opozice v situaci, kdy byla ve vládě, projevila kolosální neschopnost. Nemyslela příliš na Slovensko, ale především na vzájemné spory a handrkování. Po čase si shodila vlastní vládu. Nic nenasvědčuje tomu, že by nová pravostředovo-populistická slovenská vláda spojená jenom odporem proti Smeru, měla větší životaschopnost nežli vláda pravice, která skončila před lety v kotrmelcích. Vlastně ti, kdo napadají dnes brutálně Fica, Kaliňáka a Směr, činí tak zcela bez rizika.
Odporný vrah novináře a jeho partnerky získal hned na začátku před policií několikadenní náskok. Jeho motiv může být pochopitelně úplně jiný nežli politický. Může to být docela obyčejná kriminální záležitost ze strany vraha. Ale stejně tak to může být nájemná vražda novináře z důvodů, které můžou být zcela jiné než ty, které konstruuje slovenská opozice a slovenská opoziční média. To jsou vlastně na Slovensku všechna média. Útok na Směr, jeho premiéra a ministra vnitra se tak změnil na bohapustou štvanici, která nemá obdoby zejména proto, že žádné důkazy, kterými by opozice doložila svá tvrzení o propojenosti Smeru a italské mafie, k dispozici nejsou. Ostatně také onen argument o vykrádání evropských fondů italskou mafií spojenou údajně se státními úředníky (jak se naznačuje navázanými na Smer), je více než úsměvný. Čerpání evropských fondů přeci není jen v režii slovenských úředníků, ale je přísně kontrolováno příslušnými orgány evropské unie. Na podporu tohoto svého argumentu uvedu jen dvě slova: Čapí hnízdo. Kdybych neviděl v praxi, jak se v této věci transparentně a tvrdě chová EU, možná bych váhal. Ale ukrást evropské peníze není vůbec jednoduché. Prostě tento argument je sice populární a pro důvěřivé bašťouny snad i věrohodný, ale není pravdivý.
Robert Fico musí nyní zhodnotit své síly. Pokud slovenská pravicová opozice, hecovaná prezidentem Kiskou i ze zahraničí, dokáže udržet masově demonstranty v ulicích, bude muset „něco“ udělat. Pokud budou demonstrace a štvanice proti Smeru pokračovat, nemůže se vyhnout předčasným volbám. Ostatně průzkumy veřejného mínění pro jeho stranu zatím nijak špatně nevypadají, a pokud marketingově dokáže volební kampaň uchopit správným způsobem, může zvítězit a spolu s SNS vytvořit další vládu. To, že bude muset po volbách změnit vládní postup a s některými lidmi se i rozejít, je jasné. A jistě je to jasné i jemu. Pokud si udrží dynamiku.a nebude on ani jeho lidé reagovat ustrašeně (takovou ustrašenou reakci zatím předvedl jenom ministr kultury Maďarič, který odstoupil), bude hlavním favoritem voleb. A odpovědnost za jemu vnucené parlamentní volby bude mít především Kiska a s ním spojená pravice. Smer se zkrátka nesmí dostat do hluboké defenzívy, ztratil by tak sebevědomí a odvahu.
