To nasazení je obrovské. Vlastně do toho krásně zorchestrovaného povídání nezapadl jen jediný hlas, ten můj. Nikdo jiný k vyjádření pochybností neřekl ani slovo. Je to až podezřelé.
Hlas Lidového domu je jednoznačný: palec dolů.
K napsání tohoto článku mě trochu vyprovokovalo televizní vystoupení hlásné trouby Lidového domu L. Jelínka. Ve svém vyjádření v ČT se dopustil mnoha nepřesností, tedy pokud se týká mé osoby. Nechci je však – i když by to bylo vcelku velmi snadné – nazvat lžemi.
Prý jsem jediný z politiků, kdo se D. Ratha zastal, protože jsem s ním spojil svůj osud… No, politik už nejsem, to je jedna nepřesnost… Možná by si Jelínek mohl popovídat s některými lidmi ve středočeské organizaci ČSSD, aby zjistil, že řada tamních lidí říká to samé, co já říkám veřejně, v osobních rozhovorech. Jen jim chybí odvaha to veřejně sdělit.
A že jsem s D. Rathem spojil svůj osud? Ani to není pravda. Po mém odchodu z vedení ČSSD se tato strana rozestoupila na dvě části.
D. Rath byl jako jediný z hejtmanů na straně Sobotky. Jako jediný vzal také vážně Sobotkovu výzvu shánět pro stranickou kasu peníze… Proč Jelínek hovoří, jakoby to nevěděl? L. Jelínek je osvědčeným, blízkým spolupracovníkem neúspěšných předsedů ČSSD. Spolu se Špidlou – jehož byl hlavním poradcem – přivedli ČSSD v roce 2004 k historickému znemožnění v evropských volbách s 8,8 % hlasů. Kolik pak to bude tentokrát se Sobotkou v krajských volbách za rok? Tipuji tak 13–15 %. Tedy asi tolik hlasů, kolik měla ČSSD v krajských volbách, nežli jsem se v jejím vedení v dubnu 2005 objevil.
A další Jelínkova nepřesnost? D. Rath se prý stal ministrem v mé vládě již na jaře 2005. Ani to není pravda. Stal se jím o půl roku později, když jsem byl nucen pro kolosální neschopnost vyměnit ministryni Emmerovou. D. Rath pak s mou podporou jako premiéra dokázal vyřešit významnou část problémů resortu, které mu zanechali jeho předchůdci (často z ČSSD). Tím největším byla hrozící platební neschopnost VZP.
Prostě resort zdravotnictví přestal být díky D. Rathovi slabinou ČSSD. A stačilo mu na to pár měsíců.
Tedy, L. Jelínku, příště, až půjdete do televize a budete hovořit o mně, chce to lepší přípravu… Na druhé straně oceňuji, že Jelínek měl, na rozdíl od šéfů ČSSD, odvahu jít na toto téma hovořit do TV.
Co mě vedlo k vyjádření mého názoru na proces D. Ratha?
Obyčejná lidská slušnost. Nemohu od počátku kauzy nevidět nestandardnost řady kroků policie a státního zastupitelství.
Masivní odposlouchávání po celou řadu měsíců. Účelové zveřejňování odposlechů (skutečných či zkreslených), což obviněné vystavilo veřejnému lynči. Chování soudce, který po faktech příliš nedychtil. Podivné chování předsedkyně Sněmovny, která bez váhání vydala D. Ratha světské spravedlnosti během několika minut. Jak dlouho a jak dlouho před tím to s ní „někdo“ konzultoval? Nemělo toto jasné rysy komplotu a spiknutí? A kdo tím konzultantem byl? Ministr Poslíšil, ministr Kubice nebo někdo jiný?
D. Rath byl po svém zatčení podroben sedmnáctiměsíční vyšetřovací vazbě. Byl izolován od svého prostředí, od svých vazeb. Zajisté proto, aby mu byla ztížena jeho obhajoba. A kdyby se nedej bože něco přihodilo, například kdyby D. Rath projevil známky nervové lability či si sáhl na život, vlastně by celou věc všem zúčastněným ulehčil. I pánům Jelínkům. Rath ve své závěrečné řeči vyvrátil všechny body obžaloby.
Ale v procesu D. Ratha o pravdu opravdu nešlo. Byl odsouzen již první den po svém zatčení. Zbytek byl jen zpolitizovaný proces, ve kterém vůbec nešlo o spravedlnost.
Vlastní zážitky!
Na jaře 2012 – v době těsně před zahájením kauzy D. Ratha – byl odposloucháván můj telefon. Proč? V té době se na mě „náhodou“ obrátil jeden stavební podnikatel, abych jej seznámil s D. Rathem. Pokud bych použil odposlouchávaný telefon, šlo by vše již jako na drátkách… Jasná policejní provokace.
D. Rath by přece mohl přes provize posloužit ve stavebních zakázkách také Paroubkově straně LEV 21. Můj telefonát D. Rathovi by Kubiceho policii k mé kriminalizaci postačil.
Nejedny ruce by jistě s nadšením zatleskaly, kdybych se ve vazbě vedle D. Ratha objevil v cele i já. Jak to kdysi řekl O. Cromwell, když z okna Hampton Court viděl všeobecné veselí: "Ještě větší radost by měli, kdyby nás věšeli."
A nedávno „provalené“ dlouhodobé sledování strany LEV 21, což není nic jiného než sledování Jiřího Paroubka…? Kdyby se tak něco našlo. A pak by se daly dohromady nitky a další nitky. Prostě žijeme v orientální despocii, policejním státě, kde je bývalý premiér se svou (tehdy ještě parlamentní) stranou vytrvale sledován.
Jsou sledovány sponzorské vazby strany, a to tak důsledně, že nakonec žádné nezbudou… Na druhé straně je lepší skončit s politickým projektem nežli skončit v kriminále.
Takže o nezávislosti policie, prokuratury a soudů v této zemi mně neříkejte, pane Jelínku a další borci z Lidového domu, vůbec nic. A týká se to i D. Ratha.
