Co
je to vlastně rating? Podle formulace zveřejněné na webu
ministerstva financí rating: „….je oceněním její
úvěruschopnosti (kredibility) na zahraničních trzích. Ocenění
je syntetickým výrazem kvality českého státu jako dlužníka a
jeho ekonomické schopnosti dodržet vydané vlastní závazky a
splatit včas a v úplném množství úroky i dlužné částky“.
Pokud se podíváme na dlouhodobé ratingové hodnocení závazků
ČR, dozvíme se, že od roku 1997 po celých třináct let jde
rating republiky jen vzhůru. A to u všech tří nejvýznamnějších
světových ratingových agentur – u Moody’s je tento vzestupný
trend zaznamenán dokonce již od roku 1994.
Jak je tedy
zřejmé, zlepšování ratingu ČR nemůže být způsobeno
jednorázovým politickým aktem jako je v demokratické zemi vznik
nějaké vlády. Pokud to ovšem není vláda komunistická či jiná,
která by dokázala v krátké době rozvrátit veřejné finance a
celé hospodářství státu např. znárodněním. A stejně tak je
zcela nezodpovědné a zavádějící tvrdit, že vysoký rating
státu je důvodem pro administrativní škrtání ve výdajích
státu. A že je s ním dokonce spojen. Pokud se podíváme na
největšího světového dlužníka USA, které mají svůj dluh
řádově a mnohonásobně vyšší než ČR. Přesto USA mají
nejvyšší možné ratingové hodnocení AAA! Jak je to možné?
Pánové Nečas a Kalousek nám pozapomněli říci (pokud to vůbec
sami tuší), že pro udržení vysokého ratingu země je zapotřebí
mít v prvé řadě silnou a rostoucí ekonomiku.
Pokud bude
vláda jen bezmyšlenkovitě škrtat, snižovat platy veřejných
zaměstnanců, omezovat výdaje na podporu mladých rodin, zvyšovat
ceny služeb (od nájemného až po vyšší finanční spoluúčast
u veřejných služeb, sníží tím koupěschopnost obyvatelstva.
Příští rok stát sníží dramaticky také svou investiční
činnost (dopravní i další stavby). A český export zdaleka
všechno nezachrání. To vše a ještě další faktory podváží
křehké oživení ekonomiky. Pokud česká ekonomika nebude zvyšovat
svou výkonnost, nebude narůstat ani daňový výnos se sociálním
a zdravotním pojištěním, tedy neporostou příjmy veřejných
rozpočtů. A pak opravdu přijdou ratingové agentury, které začnou
snižovat rating. Ještě žádná vláda nepřivedla svou zemi k
prosperitě rozpočtovými škrty, to je spíše cesta zpátky do
ekonomické recese. Cesta z recese oživením ekonomiky pak může
být daleko, daleko dražší a vrhne vývoj země zpět.
Vláda
se dnes ráda a nerozumně zaštiťuje ratingovými agenturami jako
jakousi nejvyšší finanční autoritou a tím, koho bychom měli v
každém případě poslouchat. Nechci přitom v této souvislosti
zpochybňovat reálnou kredibilitu těchto agentur, ale pro úplnost
uvedu několik argumentů. Všichni, kdo alespoň trochu sledujeme
zprávy z ekonomiky v posledních třech letech a alespoň okrajové
pozorujeme kapitálové trhy, máme v živé paměti krachy velkých
investičních bank, největší pojišťovny světa a dvou
největších světových pojišťoven finančních derivátů
(Ambac; Mbia).
Když půjdeme do detailu a podle logiky
argumentů pánů Nečase a Kalouska, zjistíme, že za problémy
mohou hlavně ratingové agentury, které oceňovaly tyto finanční
deriváty chybně velmi vysokým ratingem.
Uvedu jednoduchý
příklad:
Komerční banky ve Spojených státech prodávaly
hypotéky. Inkasovaly pouze poplatek z tohoto prodeje a přeprodaly
hypotéky investičním bankám. Investiční banky koupily hypotéky
určitých kvalit, rozpracovaly je na jistinu, úrok, přidaly další
finanční nástroje a vznikl finanční derivát. Tento finanční
derivát ohodnotila ratingová agentura stupněm AAA a banka jej
přeprodala dál. Jelikož na aktivum stupně AAA může být použit
enormní úvěr, systém začal být enormně předlužený. Tyto
investiční banky vydávaly také dluhopisy. Pokud přišel zájemce
o koupi a koupil dluhopis, mohl si koupit zajištění u zajistitele
takových dluhopisů, jako byla např. pojišťovna AIG, tedy peněžní
ústav s nejvyšším ratingem AAA. U této pojišťovny nejvyšším
možným ratingovým ohodnocením ratingová agentura sdělovala, že
pravděpodobnost pádu, defaultu takové společnosti se blíží
limitně nule.
Při takto nízkém riziku protistrany v době
problémů začali účastníci trhu kupovat pouze zajištění, tzv.
CBS (credit default swap), a nikoliv samotný dluhopis. Bylo tomu tak
proto, že selhání protistrany bylo garantováno ratingovou
agenturou jako prakticky nulové, tedy bezproblémové. Bohužel,
problém ale přišel. Lidé po vypuknutí krize přestávali splácet
hypotéky. Následně se rozběhl kolotoč uplatňování defaultních
swapů. A ratingové agentury stále garantovaly nejvyššími
ratingy dnes již zaniklým společnostem, jako byla např. Ambac,
Mbia, AIG ad., deriváty prime mortage apod…
Jen tak na
okraj, Irsko má v současné době stejný rating jako ČR, ale cena
peněz, které si půjčuje na finančních trzích je výrazně
vyšší. Z toho je zřejmé jedno: peníze nepůjčují ratingové
agentury, ale banky za tržních podmínek, respektive o ceně peněz
nerozhodují ratingové agentury, ale trh.
Myslím, že by
bylo zajímavé zeptat se pánů Kalouska a Nečase, zda vědí, koho
dávají v ratingových agenturách za vzor autority ve finanční
oblasti, ale zejména, zda jimi nastoupená cesta hospodářské
politiky může přinést prosperitu státu a pořádek ve veřejných
financích. Zda mohou uvést v mezinárodním měřítku příklad
alespoň jedné země, která se vydala v hospodářství cestou,
jako Nečasova vláda a zaznamenala úspěch.
07.12.2010 13:01:00
Prohnilá berlička Nečasovy vlády
Premiér Nečas rád přehání. Již několikrát v poslední době tvrdil, že vysoký rating ČR je způsoben: 1. vznikem jeho vlády rozpočtové odpovědnosti, 2. škrtáním ve výdajích státního rozpočtu.
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje
0 příspěvků Vstoupit do diskuse
Komentovat článek
Tisknout