A vyjádřil se tak, že podniky závislé na vývozu, dovozu či na obém si de facto mají začít vytvářet finanční rezervy na vyrovnávání ztrát, které vzniknou po uvolnění kurzu, když dojde k nezbytnému zahedgeovaní finančních operací firem proti kurzovému riziku.
Vždyť posílení koruny o pět procent bude již znamenat kurz eura a koruny 1:25,7. A zhodnocení koruny o deset procent pak již bude při kurzu 24,3 koruny za jedno euro. Vytváření těchto finančních rezerv u podniků se zahraničním obchodem jde, ať ČNB chce, nebo nechce (a asi to nechce), proti jejímu záměru – a také proti vládní politice – zvyšovat mzdy zaměstnanců.
Vyjít pak vstříc požadavku na zvyšování platů zaměstnanců by ovšem znamenalo začarovaný kruh. ČNB by musela udržovat umělý stabilní kurz prakticky trvale, a to není možné.
Levná práce místo drahé technologie
Podívejme se také na oblast komodit, respektive jejich cen. V následující tabulce vidíme vývoj cen komodit, tedy surovin nezbytných pro průmysl, ať již v oblasti strojírenství nebo stavební či potravinářské výroby. Ceny komodit během roku a tři čtvrtě od 31. prosince 2014 k poslednímu dni letošního září vesměs klesají.
Je tomu tak prakticky u všech energetických surovin s výjimkou zemního plynu, jehož cena je zhruba na stejné úrovni. Také u surovin pro potravinářskou výrobu dochází vesměs k velmi výraznému poklesu. Prakticky s výjimkou dvou komodit, což je pomerančový koncentrát a cukr – to je nejspíše dáno konjunkturálním výkyvem především z důvodu nižší sklizně v hlavních produkčních zemích – všechny ceny klesají.
Vzestup cen zaznamenala například bavlna, což se nepochybně promítá i do cen textilního zboží a jistý nárůst zažilo i mléko. To ovšem může být pouze krátkodobý konjunkturní výkyv.
Obrovský pokles zaznamenaly především ceny hovězího masa, které se dostaly až na neuvěřitelně nízkou úroveň. Ale stejně tak ceny pšenice či rýže, což jsou ve všech zemích světa velmi významné plodiny, které velmi podstatným způsobem vstupují do spotřeby obyvatelstva.
U zemědělských komodit se tedy projevuje naprosto převažující trend poklesu cen, a to zejména u těch nejvýznamnějších komodit, které jsou předmětem nejrozsáhlejšího světového obchodu, a totéž vesměs platí i pro energetické suroviny.
U průmyslových kovů už je vývoj cen dost rozdílný podle jednotlivých komodit. Ale zdá se, že ani tam, kde dochází k nárůstu cen, vhledem k celkové váze daných komodit na dovozu do České republiky, není možné předpokládat nějaký větší vliv na zvyšování cen průmyslových výrobků.
Naopak ovšem platí, že slabší koruna zvyšuje ceny dovozů až o deset procent. Proto tuto politiku vedení ČNB považuji za zcela chybnou od samého počátku. Je to politika v zájmu vývozců, nikoliv českého průmyslu jako celku, a už vůbec ne v zájmu většiny českých obyvatel.
V posledních měsících upozorňuji zejména na jeden retardační vliv, který má politika levné koruny, jak ji provádí ČNB, na české hospodářství. Snižuje zájem podnikatelů o nákupy moderních zahraničních technologií a strojů ze zahraničí.
Ty jsou dnes zbytečně drahé a jejich cena bude po „revalvaci“ koruny okamžitě nejméně o osm až deset procent níže a perspektivně pak ještě níže.
To samozřejmě negativně působí na úroveň produktivity práce v českém národním hospodářství a snižuje to zájem firemního sektoru na zvyšování mezd zaměstnanců. Levná práce zkrátka nahrazuje drahé technologie…
