Nejprve bych však rád připomněl, že podobné rozhodnutí vůči mé osobě či mé rodině není u výše jmenované soudkyně ničím neobvyklým. V minulosti například zamítla mou žalobu na zcela absurdní a lživé tvrzení hned několika komentátorů Mladé fronty Dnes, že jsem bořitelem nezávislosti České televize a vlastně jsem strůjcem likvidace publicistického pořadu Bez obalu. Postačilo jí odůvodnění, že musím být jako politik zvyklý na kritiku v názorových rubrikách.
V jiném soudním procesu, kdy se má žena Petra ohradila proti nechutnému komiksu v časopisu Reflex, rozhodla podobně, jako před pár dny. Má žena podle jejího názoru neprokázala, že karikatura, jejíž obsah snad nemusím připomínat, zasáhla do jejích osobnostních práv a že si za to vlastně může sama. Připomínám, že karikatura byla publikována poté, co byla má žena několik týdnů v jiném stavu (a pár měsíců před tím potratila).
Připomenu ještě jeden absurdní rozsudek z nedávné doby. Soud v Ústí nad Labem rozhodoval v mém sporu s vlivným sociálním demokratem a partnerem tehdejší hejtmanky Romanem Houskou. Bránil jsem se jeho nařčení, kde mne označil za novodobého Lavrentije Beriju. Ač nestojím za žádnými hromadnými vraždami ani neprovádím stalinské čistky, soud opět rozhodl v můj neprospěch. Případným zájemcům rád ukáži zprávu o rozhodnutí, kde je velmi pracně a uměle vyfabulováno, proč mi taková charakteristika vlastně nemá vadit. Soudcovská mafie řádí a zastrašuje.
Jsem přesvědčen, že kdyby soudkyně Stamidisová měla tu možnost, odsoudí mne k nepodmíněnému trestu. V její kariéře by to ostatně nebylo nic nového. Když před přibližně deseti lety zastavila tato soudkyně policejní šetření v případu zkrachovalé Universal Banky, podivovala se tomu nejen média, ale i tehdejší ministr spravedlnosti a dnešní předseda Ústavního soudu Rychetský. Doslova pak hovořil o nesmyslnosti takového rozhodnutí a o „vybočení z pravomoci soudce“.
Mé stanovisko k rozhodnutí soudkyně Stamidisové v případu žaloby redaktora Ovčáčka je tedy jednoznačné: soudkyně pokračuje ve svém stylu a na jejím rozhodnutí dohromady není nic překvapivého. Odvolám se k vyšší instanci. Co se týče redaktora Ovčáčka, tento novinář je velmi úzce spojen s Milošem Zemanem a jeho spolupracovníky. Je mi M. Zemana líto, že se spojuje s tímto typem lidí. Ostatně, každý pravidelný čtenář deníku Právo se může přesvědčit o tom, že se vlastně jedná o Zemanova dvorního novináře. To je možná klíč k dlouhodobému pronásledování mé osoby Ovčáčkem. Jsou to metody, které opravdu nehodlám akceptovat, a to ani u M. Zemana a jeho okolí.
Jiří Paroubek, předseda nár. soc.
