I včera se vydala vláda jen touto cestou. Za přiznání nereforem, za upřímné přiznání škrtací strategie zaslouží premiér uznání. Za skrývání skutečných problémů, za pokrytectví, jakým se zbavuje odpovědnosti za doby ne tak dávno minulé, za nedomyšlené kladení překážek ekonomickému růstu však ocenění nezaslouží. Pánové premiér a ministr financí se tváří, jako kdyby neseděli v té předchozí vládě. Ale oni tam dlouho seděli. Ministra financí Janotu i v té vládě úřednické ovlivňovali.
Vládní koalice sama sebe nazývá vládou rozpočtové odpovědnosti. Znamená to, že jí předcházela vláda - z logiky věci - rozpočtové neodpovědnosti. Nebo spíše dvě takové vlády. V jedné byl ministrem současný poradce ministra financí, v druhé byl ministrem současný ministr financí. Vláda rozpočtové odpovědnosti napravující neodpovědné kroky vlády minulé. Zní mi to paradoxně, stejně jako argumentace, že v tomto rozpočtu nebyl na reformy čas. Čas reforem prý nastane až v roce 2012, jak jsem pochopil. A z dřívějších vyjádření dokonce rok 2013. Dneska jsem uslyšel, že se bude na věcech pracovat v příštím roce, takže ve 2012 už by to mohlo klapnout.
Jak snadno se vláda vzdala reformních kroků, zřejmě kvůli komunálním a senátním volbám! To, že nebyl čas, že byly jenom dva měsíce, nebo tři měsíce, to - myslím - není argument. Koneckonců, s panem ministrem Janotou z Fischerovy vlády jste si rozuměli velmi dobře. Vymlouváte se a slibujete: Zatím nebyl na reformy čas. A ty nastanou až tedy v roce 2012 nebo 2013. Slibem neublížíš.
A v jakých oblastech mají reformy nastat? Podle pana ministra financí Kalouska v daňovém systému. Znamenalo by to reformu systému, který v zásadě nastavila Topolánkova vláda svým batohem. Tehdejší reformu předkládal dnešní reformátor a známý bojovník proti deficitu - pan ministr financí Kalousek. V roce 2008 ještě v závěru roku si nepřipouštěl, že existuje něco jako krize. Možná kdybychom měli reálný rozpočet na rok 2009 a ne ten rozpočet, který byl upravován v podstatě jenom opticky a z donucení v závěru roku 2009, že bychom také dopadli v roce 2009 trošku jinak. Ale vrátím se k té myšlence úvodní, tedy reformuji, co jsem reformoval. To se týká pana ministra financí. Odvolávám, co jsem odvolal.
V penzijním systému diskusi nad důchodovou reformou nastartovala ještě sociálně demokratická vláda. Dnes se uvažované reformy smrskly na jeden záměr a tím je v režii v zásadě lobbistů privátních penzijních fondů připravená privatizace důchodového systému. Bůh ochraňuj důchodce, bude-li první Kalouskova důchodová reforma stejně úspěšná jako první Kalouskova daňová reforma.
V sociálním systému reformovat se budou systémy, které měl v kompetenci nedávný ministr práce a sociálních věcí, dnešní premiér. Zreformuje to, co nereformoval.
Reformy zdravotního pojištění. Zde dosahuje vláda paradoxu. Reformovány budou reformy hlavního reformátora zdravotnictví Julínka.
Ovšem nic o uvedených reformách reforem koaliční vlády ODS 1 činěných koaliční vládou ODS 2 se v tomto rozpočtu skutečně nedočteme. Obsahuje však tu skrytě, tu otevřeně několik poselství.
Za prvé. Budou nižší platy ústavních činitelů a soudců. Osobně s tím nemám vůbec žádný problém, dokonce jsem hlasoval před necelým rokem pro vyšší variantu snížení, pro 20 %. Nižší platy ústavních činitelů - to je ovšem jakási úlitba za přenesení odpovědnosti za zpackané reformy na hasiče, lékaře, vědce, policisty, zdravotní sestry, zkrátka veřejné zaměstnance, formou škrtů jejich platů. A někde bych řekl, že dochází ještě k určité soubornosti škrtů. Jsem zpravodajem novely zákona o dani z příjmu a z návrhu jsem se dozvěděl, že se vlastně počítá i s určitými škrty například u vojáků z povolání. Určitě se nejedná o skupinu, která se obecně ve veřejnosti těší nějaké mimořádné popularitě. A tam se počítá se škrty, například pokud jde o příspěvek na bydlení. Takže - škrtne se 10 % platu a ještě se škrtne další příjem. To už je docela hezká částka pro takovouto domácnost.
Za druhé. Má být zavedena povodňová daň, což je ten nejbrutálnější způsob plošného zvýšení daní. Prý na jeden rok. Stovka měsíčně. Ona Nečasova pověstná krabička cigaret a dvě piva měsíčně, neboli ve skutečnosti 1.200 korun ročně, což je kroužek pro děti u těch nízkopříjmových domácností, které budou muset přemýšlet, jestli to dítěti mohou dopřát, či nikoliv, nebo na druhé straně další lahev šampaňského. Zase ne tak úplně nejdražšího by mně možná někdo z mých kolegů z pravice řekl. A měl by pravdu u vysokopříjmových domácností oslavujících nejnižší daně z příjmu široko daleko.
Za třetí. Má být zpětně zdaněno stavební spoření, neboť spořícího je zřejmě třeba trestat za jeho spořivost. Postihnout širokou skupinu obyvatel tímto opatřením jde dost lehce. Postihnout úzkou skupinu fotovoltaických spekulantů už tak lehce vládě nejde. Stavební spoření má mnoho obyčejných občanů. Fotovoltaické elektrárny pouze vybraní. To bude zajímavé vědět, kteří to vlastně jsou.
Ale návrh rozpočtu obsahuje i dobré zprávy. Například daň z příjmu právnických osob klesla v roce 2010 z 20 na 19 % a dále klesat nebude. Nebude se ale ani zvyšovat. To je odvaha vlády. S příjmovou stránkou rozpočtu není třeba nic dělat. Vystačíme přece se škrty ve výdajích. Škrty se dotknou širokých vrstev lidí, daňová sazba by se dotkla i nejbohatších. To spravedlivé v očích vlády není . Podle mého by ale spravedlivé bylo, aby ti s vyššími příjmy, mezi něž počítám všechny poslance kromě jiných, platili daně vyšší. Myslím, že by nám to neublížilo tolik, jako když sebereme 10 % platu hasiči, zdravotní sestře, policistovi, vojákovi, úředníkovi.
Další dobrou zprávou je to, že se neprovede plánované snížení odvodů zdravotního a sociálního pojištění. Ono kdyby se provedlo, srazí to náš důchodový systém i české zdravotnictví na kolena.
Podnikatelům, kteří uplatnili 50%ní slevu na dani za zaměstnávání zdravotně postižených lidí, již nikdo nebude závidět. Sleva nebude a motivace zaměstnávat zdravotně postižené tak bude již čistě otázkou morální. Musím říci, že jsem v předchozích měsících navštívil řadu chráněných dílen a hovořil jsem s řadou těch, kteří tyto dílny vedou, i s řadou zaměstnanců. A musím říci, že už v roce 2008 došlo k výraznému zásahu. To, co je připravováno - myslím právě v novele zákona o dani z příjmu - je špatná zpráva pro tato zařízení, pro lidi se zdravotním postižením.
Tato vláda při sestavování rozpočtu spoléhala na morálku obyčejných lidí, na to, že unesou, že nečinnost Topolánkovy vlády, jejímiž klíčovými členy byli právě pánové Nečas a Kalousek v době krizové, se odrazila na propadu příjmů státního rozpočtu nemajícím obdoby. Spoléhá na to, že obyčejní lidé vystrašení paranoidní rétorikou blížícího se virtuálního bankrotu a zdecimované země, jakéhosi druhého Řecka - tedy do voleb, po volbách už se o tom tolik nehovořilo - ponesou všechny chyby politiků na svých bedrech.
Že si dokonce koupí i tu Open Card, že přispějí na minomety či jiné legrácky současných náměstků ministrů a ministrů. A vůbec nejlepší zprávou z tohoto rozpočtu je ovšem to, že pan ministr Kalousek po sekyře ve státním rozpočtu 224 miliard korun v roce 2009, já uznávám, že část, možná podstatná část, nejméně polovina z tohoto deficitu ročního byla v důsledku dopadů krize, rozpočtové sekyře zřejmě blízké pásmu 180 až 200 miliard korun v tomto roce, o tom jsme vůbec nehovořili. Já jenom připomínám, že za devět měsíců tohoto roku schodek státního rozpočtu dosáhl sta miliard korun a ve čtvrtém čtvrtletí minulého roku schodek za tři měsíce dosáhl 105 miliard korun. Takže kdybych tyto dvě částky mechanicky - já uznávám, není to příliš ekonomické - ale mechanicky kdybych je sečetl, dostávám se k částce 205 miliard korun. Pan ministr tady hovořil o vázanosti 32 miliard korun ve státním rozpočtu. No, přiznám se, že mne neuklidnil.
V příštím roce se zatíná sekera na 135 miliard korun, což by byl druhý nejlepší výsledek v kariéře pana ministra financí. Na kejkle s rozpuštěním rezerv vytvořených sociálně demokratickou vládou a chlubení se nízkým nominálním deficitem z roku 2008 už mu asi nikdo neskočí. Jenom připomínám, že v roce 2008 to bylo nominálně 20 miliard deficitu, 50 miliard zkonzumovaných rezerv, takže 70 miliard reálného deficitu.
Ale vážně. Rozpočet roku 2011 skutečně není navržen jako reformní. Je to rozpočet, který se vyznačuje vysokou kreativitou ve škrtání peněz ber kde ber, peněz směřujících k obyčejným lidem a nízkou kreativitou v oblasti generování dalších příjmů státu. Je jednostranně zaměřen na výdajovou stránku, což by bylo dobře, kdyby úspory byly činěny s vědomím jejich důsledků a s rozumem, opomíná podporu růstu, tedy příjmovou stránku. Kdyby vláda občanům předložila určitou vizi a cíl tak, aby viděli smysl obětí, které budou nuceni podstoupit, jistě by to občané taky nějakým způsobem politicky honorovali. Například i v právě proběhlých volbách senátních, doplňovacích senátních volbách a volbách komunálních.
Zcela chybí zájem na odstranění kuriózní daňové reformy zavedené právě za Topolánkovy vlády, která nás stojí ročně zhruba 80 miliard korun. Zcela chybí podpora čerpání evropských peněz, ba naopak tento rozpočet je vyloženě antidotační. Rozpočet počítá s praktickým utlumením investiční činnosti. Proaktivní politika státu téměř mizí.
Marginální z hlediska objemu, ale zásadní z hlediska budoucnosti je například rušení našich obchodních zastoupení v zahraničí. Podpora exportu se smrskla na prohlášení a možná očistu České exportní banky. Co vyleze z útrob této banky po čtyřletém řádění managementu jmenovaného předchozí vládou může být podle mého názoru další těžká rána našim veřejným rozpočtům.
Státní rozpočet ve svých důsledcích sníží příjmy drtivé většiny obyvatelstva. Přímo státním zaměstnancům, klesne-li ovšem jejich koupěschopnost, samozřejmě se to promítne i například v příjmech živnostníkům. Škrty v investičních výdajích omezí stavební výrobu a na ni napojená odvětví. Přitom soukromá spotřeba právě v oblasti investic, soukromé investice, se nějak zvlášť nezotaví v tom příštím roce, tak aby nahradily pokles veřejných investic.
Silná koruna a proexportní nečinnost vlády ztěžuje život exportérům. Podle mého názoru nás nečekají hezké příběhy a hezké časy. A nebude to dáno bankrotem země či jejím předlužením. Ani jedno ani druhé není v tuto chvíli reálnou hrozbou. Naši pozici jedné z nejméně zadlužených nejen evropských, ale světových ekonomik už snad nebude nikdo zpochybňovat. Žádné volby za týden nejsou. Rizikovou prémii státního dluhu, která je zhruba 0,75 procenta nad bezrizikovou sazbu, nám může závidět drtivá většina evropských ekonomik. A jestli si to přivlastňuje pan premiér, myslím, že to není ekonomicky podložené. Koneckonců ta sazba se týká dlouhodobých cenných papírů, které jsou prodány.
Rizika neprodejnosti státních dluhopisů jsou mýtus, aspoň v našem případě. Mýtus, který se už jako zcela zavádějící nebo účelově zavádějící ukázal. Ale uznám, že je možné tím strašit. Problémy budou gradovány díky tomu, že vláda nepodporuje zdravý růst země. Naše problémy budou vyplývat z toho, že se vláda drží dogmat neoliberální teorie, která se ukazuje jako překonaná. Naše problémy budou vyplývat z toho, že se nedokážeme v zemi vypořádat s korupcí. Už jsme se propadli za další africký stát, jak jsem se dozvěděl. No, není to zřejmě konec.
Naše problémy budou vyplývat z toho, že tato vláda rezignuje na svou funkci ochránce lidí a dobrého správce země. Stát je služba. Občan očekává od státu servis. Tento rozpočet mu ho nedá. Nabídne mu škrty, omezenou nabídku služeb, pokles rozsahu veřejných služeb, méně policistů, zhoršení kvality života. Takto navržený rozpočet je alespoň pro mne nehlasovatelný. Hlasováním pro tento rozpočet bych rezignoval na představu o aktivní politice růstu. Na to, že stát je zde od toho, aby občanovi sloužil, nikoli naopak. Tak jako si finanční trhy bezostyšně zvykly na to, že vlády a občané sanují jejich chyby a ztráty, tak si tato vláda myslím, že občané budou sanovat špatně nastavené hospodaření státu z Topolánkových dob. Tento rozpočet rezignoval na snahu ochránit české obyvatelstvo před dopady hospodářské krize.
Státní rozpočet rezignuje na podněty k mobilizaci soukromé poptávky. Rezignuje na hospodářský růst a předpokládá, že krize je již za námi. Kéž by. Pokud ne, bude tento rozpočet dalším hřebíčkem do rakve tragikomického představení dvou pravicových vlád.
Zkušenost s Topolánkovou vládou učinila česká veřejnost sama. Teď nezbývá než aby učinila zkušenost s vládou Nečasovou a Kalouskovou. Budu držet palce veřejnosti, aby tato zkušenost, až bolestivá, nebyla zkušeností definitivní. Nebudu se však na škody rozpočtu jdoucím proti lidem a zájmům této země podílet svým hlasem. Jediné skutečně pozitivní na tomto rozpočtu je, že mohl být sestaven ještě hůře.
Rozpočet s příjmy 1044 miliard a výdaji 1179 miliard naprosto nevyčerpal možnosti na příjmové stránce. Jen oněch mnohokrát zmíněných 80 miliard z odstranění Topolánkova baťohu by srazilo plánovaný rozpočtový schodek ze 135 miliard na přijatelnější číslo.
Na to ale této vládě chybí odvaha. Nechybí jí však odvaha k povodňové dani. To je zoufale málo. Ekonomika potřebuje hospodáře. Těmi bohužel, podle mého názoru a hlavně podle tohoto rozpočtu, vy, vládo, nejste. Vláda se ohání tím, že deficit srazila pod pět procent hrubého domácího produktu. Obávám se, že tímto rozpočtem dostane hrubý domácí produkt úder, který bude srovnatelný s úderem menší finanční krize.
Pro rozpočet, který jde proti lidem této země, hlasovat nemohu a nebudu. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců sociální demokracie)
