Je to aktuální porážka Rusnoka, Sobotky a také celé pravice. Je to velké momentální vítězství Zemana (a Haška), se dvěma vadami na kráse, a komunistů.
Pro stranu LEV 21 se po středě zužuje možnost politického úspěchu ve volbách do sněmovny a to s ohledem na krátkost času k zajištění masivních finančních zdrojů pro její volební kampaň. Tím se na levici může ztratit – se souběžně probíhající destrukcí Sobotkovy pozice v ČSSD – potenciál levicové alternativy k Zemanově politice.
M. Zeman se posunul po poslední schůzi sněmovny do pozice hlavního hybatele dění v zemi. Smutné je, že mu k tomu stačil ve sněmovně velmi průměrný až ležérní řečnický výkon. Zmínil jsem dvě vady na kráse jeho velkého politického vítězství. Ta první, již výše zmíněná, vada spočívá v tom, že jeho záměr zviditelnit šest až sedm volebních lídrů krajských kandidátek SPOZ v ministerských funkcích a v čele úřadu vlády se nepodaří tak jednoduše. Jako ministři v demisi nebudou moci odejít z ministerské funkce a budou časově vázáni provozem svých ministerstev na úkor vedení volební kampaně. Sem tam do toho přijde přehmat typu Balvínova boje proti Národnímu divadlu. Tento neodvolatelný ministr bude pro vládu SPOZ v příštích dvou měsících velkou zátěží.
Druhou vadou na kráse byla nehorázná a neomluvitelná Zemanova zmínka o příštích senzačních odhaleních prokurátora Ištvana v řadách bývalé vládní koalice. Já jsem to ve svém parlamentním vystoupení označil velmi jemně za postup za hranicí vkusu. A připojil jsem historický příklad dialogu Robespierra, neformální hlavy jakobínského Výboru pro veřejné blaho, a veřejného žalobce Fouquierre-Tinvilla, kdy ten první se ptá druhého: „Jak jdou věci?“ a ten druhý říká: „Hlavy padaly jako makovice.“ Postup prezidenta i státního žalobce – pokud skutečně probírali takové informace – je za hranicí zákona. To ovšem v této zemi málokoho vzrušuje.
M. Hašek obratným politickým postupem dokázal M. Zemanovi, že je zbytečné, aby v ČSSD uvažoval o jiném hlavním opričníkovi. Ta hra, kterou rozehráli Zemanovi lidé v červnu, a sice, že M. Hašek tedy asi už ne, ale ten J. Tejc, to je ta správná figura, byla účinná. M. Hašek vyvinul veškeré úsilí, aby porazil ve vnitrostranickém souboji B. Sobotku na plné čáře. Nepochopil jsem ovšem, proč si Sobotka po jmenování Rusnoka premiérem odjel v klidu na 14 dnů na dovolenou a vyklidil bitevní pole, ve chvíli, kdy bylo třeba bojovat.
M. Hašek ovšem nechápe, že pro M. Zemana není, jakkoliv se k němu bude prezident mile chovat, partnerem, ale jen figurkou na jedné ze šachovnic, na nichž simultánně hraje své partie. Hašek se řítí do Zemanova medvědího objetí, aby se stal příštím premiérem – příručím (přidržtaškou). Měl by si svou budoucí hanebnou pozici vazala uvědomit dříve, nežli bude pozdě. M. Hašek by měl přemýšlet nad jednou věcí. V ČSSD – tak jak jsem to ve středu zaznamenal ve sněmovně z vyjádření řady jejích poslanců – se kumuluje obrovská negativní emoce. Ti lidé cítí velké ponížení z omezené suverenity sociální demokracie. Byl jsem až šokován mírou nenávisti některých, pociťované vůči M. Haškovi.
Ale teď od vítězů zpět k poraženým středečního souboje. V současnosti u nás nikoho nepřekvapí, že několik poslanců „najednou“ a „zničehonic“ (v tomto případě se jedná o poslance z bývalé vládní koalice) změní svůj politický názor o 180 stupňů. Dva poslanci ODS a dokonce předsedkyně jedné z koaličních stran dezertovali podle českých tradic jako kdysi Milota z Dědic na Moravském poli od Přemysla Otakara II. slavné paměti. Je to nejspíš stejný scénář, jaký Dalík a spol. uplatnili vůči ČSSD před vznikem druhé Topolánkovy vlády v lednu 2007, když z ČSSD převedli do řad pravice dva staré Zemanovy přátele Melčáka a Pohanku. Když jsem viděl nelíčené zoufalství představitelů ODS Kuby a Chalupy, přiznám se, že jsem vůbec necítil zadostiučinění. Nemám totiž rád nefér hru. ODS je zcela rozvrácená a někdo jako Klaus či Topolánek by se jí hodili. Aby alespoň konsolidovali její pozici.
V roli poražených skončila také TOP 09. Byla to však vcelku čestná porážka a ne potupný výprask. K. Schwarzenberg měl ve sněmovně nejlepší projev, jaký jsem od něj kdy slyšel. Jeho věty měly podmět i přísudek. Spolu s M. Kalouskem to sice trochu přehánějí s tou hrozbou diktatury M. Zemana. To je přece jen příliš. Střízlivé je nazvat to, co přijde, režimem osobní moci M. Zemana. Tak ostatně nazývala dosti výstižně někdejší vládu Ch. de Gaulla v letech 1958 – 69 francouzská levice. TOP 09 tuto kartu hrozící diktatury bude před volbami zejména vůči měšťanským vrstvám obyvatelstva hrát. A nepochybuji, že to bude hra účinná. Při totálním propadu ODS ve volbách může TOP 09 obhájit svou pozici z posledních voleb, pokud jde o procentuální výsledek, a stát se lídrem pravice.
Zdá se, že TOP 09 je – díky kombinaci řady pozitivních faktorů (dva silní lídři, přízeň havlovského tisku ad.) jedinou momentálně konsolidovanou stranou na pravici.
Premiér Rusnok mě opravdu hodně překvapil. Jeho vystoupení ve sněmovně bylo tak nehorázně nudné, až mě to šokovalo. Nudnějšími rétory ve sněmovně byli ve středu snad jen Bárta s Klasnovou.
Rusnokova vláda (v demisi) převzala po své předchůdkyni, vládě P. Nečase, zemi v krizi. Hospodářské i politické. Politická krize nevznikla až zásahem policejních plukovníků na Úřadu vlády v červnu. Ale vláda P. Nečase na ní dlouho pracovala. Tupými rozpočtovými škrty, pseudoreformami, přehmaty a korupcí ad.
Předčasné volby budou za dva měsíce. To znamená jistý handicap pro menší a zejména mimoparlamentní strany v těchto volbách. Je to na ně všechno příliš rychlé a v tom mají výhodu strany parlamentní s ucelenou organizační a finanční bází.
Vláda J. Rusnoka v demisi bude nucena řešit velké problémy naší země. Hospodářský pokles, v tomto roce meziročně až o tři procenta, si vynutí úpravu rozpočtu státu ještě na tento rok v rozsahu 30-40 mld. Kč. Prostě se sníží příjmová základna státu. Rusnok musí připravit pro příští vládu státní rozpočet v době, kdy bude mimo hru po svém rozpuštění poslanecká sněmovna tak, aby bylo možné po volbách ještě v tomto roce státní rozpočet na rok 2014 ve třech čteních schválit. Jinak hrozí rozpočtové provizorium se všemi negativními důsledky na státní výdaje až do eventuálního schválení rozpočtu počátkem příštího roku.
Vláda J. Rusnoka bude muset zorganizovat – i když to ještě příliš netuší – krizový management čerpání evropských peněz, jinak hrozí republice ztráty v rozsahu až stovek miliard korun. Uvidíme, jaký bude konečný výsledek práce této vlády. Zázraky od přestrojených pravičáků, diletantů a těch, co si chtěli zkazit dovolenou, ale nečekám.
