Podíváme-li se na to, jak při prezidentské volbě hlasovaly jednotlivé části Rakouska, je to zajímavé. Venkov se modrá barvou Svobodných, velká města – Vídeň a hlavní města spolkových zemí (9 z 10 rakouských velkých měst) se naopak zelená. Venkov volil převážně Hofera, velká a větší města volila Van der Bellena. Nejlépe z velkých měst Van der Bellen dopadl v Grazu, hlavním městě Štýrska (s 64,4 %) a v závěsu těsně za ním ve Vídni (63,3 %). V některých okresech Vídně – v Simmeringu a v části Ottakringu – zvítězili ale Svobodní. Jsou to tedy zejména bývalé soc. dem. dělnické okresy Vídně, kde se daří v posledních letech populistům z FPÖ (od loňských komunálních voleb má FPÖ svého starostu v Simmeringu).
Rakouská společnost se ve volbách rozdělila na dvě skoro rovnocenné poloviny. Od sebe se liší zejména postojem k Bruselu a imigrantům.
Mocenský monopol dvou hlavních politických stran se přežil
I když se většině občanů v Rakousku daří relativně velmi dobře, chce změnu. Mocenský monopol dvou hlavních rakouských politických stran fungující velmi dobře prakticky po celé období II. rakouské republiky po roce 1945, se přežil. Pro politický život Rakouska byl příznačný klientelismus a korupce (ostatně v našich podmínkách mnohonásobně masivnější).
Van der Bellen je zřejmě tou nejlepší a nejpřijatelnější osobností, která může zajistit Rakousku cestu k celospolečenskému usmíření. A sociálním demokratům a lidovcům dává Van der Bellenovo vítězství možnost politické resuscitace. Odchod dlouholetého kancléře Faymanna po prohře soc. dem. prezidentského kandidáta v I. kole a příchod nového kancléře a předsedy SPÖ (soc. dem.) Kerna může přinést překvapivý vývoj. Kern se prakticky okamžitě stal nejpopulárnější osobností Rakouska. Pokud si Kern vysokou popularitu udrží a do řádného termínu parlamentních voleb za dva roky, může sociální demokracie zaznamenat návrat na mnohé ztracené politické pozice.