Dovolte mi zahájit dnešní seminář číslem. K 31. březnu letošního roku evidovaly české úřady práce celkem 572 824 uchazečů o zaměstnání. Oproti loňskému roku je toto číslo o 28% vyšší.
Při průměrném počtu členů rodiny a jejich nejbližších příbuzných se s důsledky nezaměstnanosti potýká 4,6 milionů lidí. To je téměř polovina našeho obyvatelstva. Lze tedy říci, že každý druhý z nás se bud přímo nebo nepřímo ve svém nejbližším okolí setkal s problémem nezaměstnanosti. Nezdá se Vám to? No jistě. Druhým atributem nezaměstnanosti v ČR jsou totiž obrovské regionální rozdíly. Celorepubliková míra nezaměstnanosti ostřeluje hranici 10%. V Jeseníku je to ovšem 19%, v okresu Most 17%. V Praze 4%, v Mladé Boleslavi 5%. Zde v Praze o nezaměstnanosti spíše teoretizujeme, v Jeseníku, v Mostě, v Ústí s ní lidé žijí jako s nejvýznamnějším jevem dnešní doby. Kdo chce pracovat, práci si najde, říkají lidé z měst. Jsou však regiony, kde i sebevětší snaha pracovat narazí na nulovou nabídku práce. Po návratu domů pak nezaměstnaní narazí na soudy teoretiků o zneužívání sociálních transferů. Na jedno pracovní místo v Děčíně, Teplicích či Karviné připadá zhruba 70 uchazečů, v republikovém průměru přes 17 uchazečů na jedno volné pracovní místo. Problém není v tom, že lidé nechtějí pracovat. Problém je v tom, že nejsou vytvářena pracovní místa. To se musí změnit.
Mladí lidé vstupují do života plni ideálů. Téměř 35 tisíc mladých lidí u nás po skončení školy narazilo s ideálem zapojení se do pracovního procesu. Zapojili se mezi nezaměstnané. Při obvyklém počtu dvaceti studentů ve středoškolské třídě nenašli práci mladí lidé reprezentující 1 745 tříd, 110 plně zaplněných škol. Je to pouhá hra s čísly, žádná realita, ale hra děsivá. Nezaměstnaný mladý člověk po škole ztrácí ideály, ztrácí víru a motivaci. A možná časem může ztratit i důvěru v demokratický režim. To se musí změnit.
V Evropské unii je bez práce 23 milionů lidí. Míra nezaměstnanosti při mezinárodním srovnání staví naší zemi na úroveň Belgie, Dánska, Německa. Jsme na tom mírně lépe nežli je evropský průměr. Ale i v Evropě jsou Jeseníky, Mosty a Ústí – Španělsko s 20%, Lotyšsko s 22% a Prahy - Nizozemsko se 4%, Rakousko s mírně nad 5%. I Evropa se potýká s velkými regionálními rozdíly. I Evropa se potýká z nezaměstnaností. Nebojím se říci, že dva základní problémy dnešní hospodářské politiky Evropy jsou finanční regulace a boj proti nezaměstnanosti. Tato skutečnost vedla Evropský parlament k přijetí usnesení, které volá po lepší koordinaci hospodářských politik, ale zejména podmiňuje finanční pomoc EU slučitelností národních strategií s cíli stanovenými Strategií EU 2020. Jde o ambiciózní sociální agendu, boj proti chudobě, diskriminaci a sociálnímu vyloučení, snížení předčasných odchodů ze škol a podporu celoživotního vzdělávání atd.
Rovné příležitosti, rovný přístup k zaměstnání, vysoká zaměstnanost při vysoké kvalitě pracovních míst, to je Evropský cíl. Absolutní prioritu musí mít řešení situace mladých absolventů, kteří hledají svou první práci. Rozšíření možností odborného výcviku a stáží, dalšího vzdělávání. Absolutní prioritu musí mít vytvoření prostředí, kde alespoň tři čtvrtiny občanů v produktivním věku budou moci pracovat. Nejsme sami, jsme součástí Evropské unie, evropské kultury a evropského sociálního systému, a tak musíme koordinovat hospodářské politiky a to nejen v oblasti dozoru nad finančními institucemi, ale také v opatření na podporu malých a středních podniků. Neboť ony to jsou, kdo vytvářejí nejvíce pracovních míst.
Lze říci, že boj s nezaměstnaností, příležitost k plnému a pracovně využitelnému životu je výzvou, úkolem i cílem celoevropské hospodářské politiky. Plnohodnotný život, možnost pracovat je průsečíkem všech politik, které ve svých programových oranžových knihách přináší sociální demokracie. Aktivní politika zaměstnanosti je výzvou dneška.
Naši političtí oponenti vidí problém nezaměstnanosti jako problém ceny práce. Hledají cestu formou nejrůznějších úlev pro zaměstnavatele. Nabízí se otázka, zda tzv. úspory pro firmy povedou k vyšší investiční činnosti a budou mít kladný efekt i na zvýšení ochoty podnikatelů najímat nové pracovní síly. ODS nabízí jednorázovou slevu na sociálním pojištění 3 600 korun pro zaměstnavatele, který vytvoří nové pracovní místo na dobu neurčitou. Opravdu si myslíte, že podnikatel se rozhodne zaměstnat nového pracovníka kvůli této vskutku ohromující částce? Já se domnívám, že podnikatel se rozhodne zaměstnat nového pracovníka, pokud bude mít odbyt pro svůj produkt, pokud bude mít zakázky pro svou firmu. ODS nabízí převzetí nákladů odstupného 75% čtyřměsíční mzdy pro případ ukončení úvazku na dobu neurčitou. Tento slib podle mého názoru spíše motivuje k propouštění, nežli k vytváření nových stabilních pracovních míst. Navíc zatíží státní rozpočet v řádech miliard Kč, o čemž architekti této politiky cudně mlčí. O nějaké stabilitě pracovních míst nelze vůbec hovořit. ODS nabízí úlevu firmám na sociálním pojištění 7 200 Kč ročně za každý částečný úvazek pro rodiče s dětmi do 12 let, lidi starší 55 let, absolventy. To povede podle mého názoru k tomu, že zaměstnavatelé budou motivováni rozdělovat existující plné úvazky mezi více zaměstnanců za účelem získání státní podpory, místo toho aby vytvářeli nová pracovní místa. To jsou ještě ty seriózní návrhy ODS. Existují i návrhy návrhy, nebojím se říci z dílny Jaroslava Haška, tedy ODS. To jsou například návrhy, aby se ze zaměstnanců stávali podnikatelé.
Sociální demokracie vidí problém v daleko širších souvislostech. Sociální demokracie si uvědomuje nezastupitelnou roli státu v dnešní nelehké hospodářské situaci. Rozhodující pro zaměstnanost je efektivní investiční činnost nejen soukromého sektoru, ale i státu, stabilní pracovní prostředí. Pro existenci soukromého sektoru jsou navíc velmi důležité i veřejné investice zejména v oblasti infrastruktury, které jsou pravicovou daňovou redukcí příjmů státu ve prospěch nejbohatších ohrožené. Je zřetelné, že pravice si představuje trh práce jako prostor, kde jednoznačně převažují práva zaměstnavatelů nad právy zaměstnanců a kde zaměstnanci mají být vděčni za jakýkoliv, i krátkodobý pracovní úvazek. To by ovšem byl návrat do závěru 19. století. Oproti tomu se sociální demokracie zabývá řešením problému plošným vytvořením prostředí pro stabilní rozvoj ekonomiky. Nežijeme ve falešné naději, že zaměstnavatel je motivován k zaměstnávání jiných osob. Žijeme v realitě toho, že zaměstnavateli je třeba připravit stabilní prostředí, pomoci mu s odbytem jeho produktů, podpořit ho v nelehké době. Jeho hospodářský úspěch pak bude hospodářským úspěchem celé ekonomiky. Naším receptem nejsou selektivní opatření, naším receptem je podpora ekonomického růstu. Podpora ze strany státu.
Moderní, sociálně ohleduplný státní systém, má ve svých kořenech dvě tisíciletí hledání spravedlivého uspořádání společnosti, která stojí na dvou pilířích, na rozumu a víře. Tento dvojjedinný princip si však vždy kladl za cíl najít spravedlivou, lidsky důstojnou formu žití. Od Platóna, přes myslitele středověku, Husa, Luthera, později Descarta, myslitele osvícenství, až po Masaryka se táhne nepřetržitá touha po spravedlivém uspořádání společnosti. Dnešnímu sociálnímu státu je vyčítáno značné zaplevelení byrokracií, velké množství regulace a v neposlední řadě finanční nákladnost. To je do jisté míry pravda. Mnohé studie naznačují s rozdílnou mírou naléhavosti, že současnou podobu rozsahu sociálního státu je nutné do budoucna reformovat. S tím souhlasím, avšak důrazně dodávám, že slovo reforma si zde jednoznačně vykládám jako ekvivalent českého výrazu „zlepšit“. V současné době neumím odhadnout detailní podobu reformy parametrů sociálního státu, vím však jedno. Výsledná podoba nesmí vybočovat z dlouhého řetězu vývoje evropské civilizace, která je bytostně spojena a utvářena pojmy jako je humanita, soucit s bližním, svoboda, rovnost, úcta ke stáří, odpovědnost či solidarita. Právě vzájemné propojení svobody, rovnosti a humanity je nejvlastnější odpovědí Evropy na výzvy po důstojném životě. To jsou základy našeho myšlení, zde čerpáme inspiraci a víru. Sociální stát je pak nejadekvátnějším rámcem naší práce pro veřejnost. Proto se sociální demokracie ve svých programových dokumentech opírá o člověka, jako o jedince zodpovědného a odmítáme paušální tvrzení, že každý, kdo pobírá sociální dávky nějakým způsobem chytračí či je zneužívá. Konec konců poměr míst nabízených uchazečům o zaměstnání k počtu těchto uchazečů hovoří o tom, že problémem je nedostatek pracovních míst, nikoli nízká motivace k práci. Nedostatek pracovních míst pak pramení z nízké výkonnosti ekonomiky, z hospodářské recese, se kterou se potýkáme. Boj s recesí, podpora ekonomického růstu je tedy bojem s nezaměstnaností. Jednoduchá nepřímá úměra: čím vyšší hospodářský růst, tím nižší nezaměstnanost.
Rámcem, kde chceme řešit otázky nezaměstnanosti je sociální stát; při hledání odpovědi po reformách, odpovídáme, že musí být sociálně ohleduplné; jako jednotlivé nástroje pak budeme používat stimuly ekonomické, legislativní a administrativní.
Jsme připraveni volit přístupy ohleduplné k právům zaměstnanců, které však zároveň musí stimulovat přirozenou aktivitu živnostníků, malých a středních podnikatelů.
Otázka udržení vysoké zaměstnanosti, respektive problém efektivního řešení nezaměstnanosti je stěžejním úkolem, k jehož vyřešení je potřeba silné provázanosti státu, odborů a soukromé sféry. Vysoká nezaměstnanost není pouze ekonomický problém, řešitelná je však především ekonomickými instrumenty.
Úloha státu však není pouze pasivní, spočívající v rozdělování podpory v nezaměstnanosti. To by bylo tragicky málo. Dnes jsme se zde sešli, abychom diskutovali o aktivních opatření.
Sociální demokracie se ve své politice zaměstnanosti chce opírat o tyto základní teze:
Je třeba udržet co nejvyšší stávající zaměstnanost, tj. uchovat co nejvíce současných pracovních vztahů i za cenu přímé podpory státu poskytované zaměstnancům, například formou kurzarbeit, tak zaměstnavatelům.
Je třeba řešit plošná opatření vedoucí k nárůstu potřeby pracovníků, a to podporou spotřeby obyvatelstva, tedy opětovným vyvoláním spotřebitelské poptávky. Opatření, která by ještě ztěžovala situaci nízko a středně příjmových skupin jako jsou omezování transferů vůči rodinám s malými dětmi, seniorům či státním zaměstnancům odmítáme. Ty přímo omezují poptávku těchto skupin po statcích, které produkují potencionální zaměstnavatelé.
Je třeba řešit otázku nezaměstnanosti diferenciovaně v daných regionech. Nelze plošně a stejně přistoupit k řešení problémů v Praze a naopak v Ústí či v Jeseníku. Každý region vyžaduje specifický přístup. Proto hodláme ihned po volbách uskutečnit návštěvy nezaměstnaností nejpostiženějších okresů členy vlády (pokud sociální demokracie bude natolik schopná, aby sestavila vládu): premiérem, ekonomickými ministry, zástupci příslušných státních organizací, ale i místních samospráv a definovat specifické politiky pro jednotlivé okresy. Nabízí se například forma ustanovení Vládního zmocněnce pro otázky zaměstnanosti v regionech. Jednotliví ekonomičtí ministři by pak koordinovali své politiky se znalostí specifických regionálních problémů. Bude se jednat zejména o investice do dopravní sítě, dálnic, rychlostních silnic. O naplnění poloprázdných průmyslových zón, vyhledávání dalších vhodných ploch pro nové investory, tam kde jsou nenaplněny, nebo tam kde vůbec nejsou.
Je třeba aktivně přistoupit k řešení problémů firem, které se potýkají se závažnými ekonomickými problémy. Pád některých průmyslových podniků by jednak vedl k vyklizení jejich pozice na trhu, kterou jen velmi těžko budou získávat zpátky, jednak by vedl k zátěži ve formě sociálních trasferu podpor jejich zaměstnancům. O výpadku na straně výběru daní není třeba mluvit. Z tohoto pohledu se jeví jako odpovědné i hospodářsky výhodné ze strany státu aktivně zasáhnout a pomoci řešit problémy takových podniků. Hovořím zde zejména o finanční stabilizaci, kdy bude nutná spolupráce státu i financujících bank. Takto široce, v kontextu jednotlivých dopadů, pojatá aktivní politika státu je jedním z léků na nemocnou ekonomiku.
Je třeba aktivně přistoupit k podpoře získání prvních zaměstnání u absolventů škol. Nezaměstnaný vysokoškolák či středoškolák si těžko bude na podpoře výskat, že je nezaměstnaným v nezadluženém státě. V některých chvílích je aktivní investice státu nezbytná. Tato chvíle v českém hospodářství nastala. Nedopustíme, abychom pod tezí rádoby úsporných opatření zaškrtili domácí ekonomiku. Naše otevřená ekonomika utrpěla dostatečné ztráty díky celosvětovému poklesu poptávky. Nedecimujme ji ještě poklesem poptávky veřejných institucí, tj. ministerstev, krajů i obcí.
Důležitým partnerem pro boj s nezaměstnaností je pochopitelně soukromý sektor. Jedno z důležitých témat, které sociální demokracie dlouhodobě propracovává je právě posílení konkurenceschopnosti živnostníků, malých a středních podnikatelů. Víme, že právě malé a střední podniky tvoří stabilní nabídku pracovních míst.
Nemělo by smysl iniciovat státní investice a současně je nezpřístupnit širokému okruhu potencionálních dodavatelů. Je třeba aktivně zasáhnout proti vznikajícím kartelům u státních zakázek, je třeba státní zakázky otevřít malým a středním podnikatelům. Sociální demokracie se zasadí o odstranění diskvalifikačních kritérií u veřejných zakázek. Sociální demokracie se tvrdě postaví korupci, která parazituje na veřejných zakázkách. Koruna vynaložená státem na podporu aktivit občanů musí k těmto občanům doputovat. Nesmí skončit v kapsách šibalů. Zákon o zadávání veřejných zakázek je ze strany malých a středních podniků opakovaně kritizován; změníme jej tak, aby se prostor pro soutěžení rozšířil také pro ně.
Je třeba odstranit byrokratické překážky v podnikání, zjednodušit podnikání tak, aby podnikatel podnikal a ne úřadoval či obíhal úřady. Jednotné inkasní místo, zjednodušení legislativy, zpřehlednění a parametrizace daňového systému jsou takovými kroky. Je paradoxní a úsměvné zároveň, že za poslední pravicové vlády, která se ráda oháněla svojí péčí o podnikatelské prostředí, se Česká republika dle hodnocení Světové banky propadla v žebříčku podnikatelsky přívětivého prostředí o osm míst a před nás se dostaly dokonce země jako Mongolsko či Botswana. Tedy státy, které by nás jen stěží napadly jako odpověď na otázku, kdo má být České republice příkladem v budování přívětivého prostředí pro podnikání. A to vše v důsledku údajně progresivní politiky dřívější pravicové vlády.
Je třeba podpořit růst naší ekonomiky a nalézt odbyt pro naše výrobky na nových trzích. Podpora exportu, aktivní exportní diplomacie, podpora ze strany ČEB a EGAP jsou naší pomocnou rukou našim výrobním podnikům. Ale stejně tak, pokud vznikne vláda sociální demokracie, Milan Urban jako ministr průmyslu a obchodu, Lubomír Zaorálek jako ministr zahraničních věcí a já budeme pracovat tak, abychom vytvářely prostor pro odbyt českých výrobků na zahraničních trzích
Očekávám, že sklidíme kritiku za utrácení. Jsem však přesvědčen, že dnes utracená koruna, dnes investovaná koruna do ekonomiky se nám, tedy občanům tohoto státu rychle vrátí. Pokud nenajdeme odvahu k aktivní podpoře ekonomiky ze strany státu nenaskočíme do vlaku rozjíždějící se ekonomiky evropské. Jsem přesvědčen o tom, že okopávání evropské integrace, zpochybňování funkce jednotné evropské měny, politika izolace a domácího písečku je dnes nejen zpochybněna, je jednoduše pro smích. Svět prochází změnou. Buď budeme ochotni se změnit a poučit se z minulých chyb, nebo zůstaneme v izolaci. Jsme součástí Evropy a jako její hrdá součást se musíme chovat. Nic nám nebrání užít kvalifikaci našeho národa, naši kreativitu a schopnosti v mezinárodním měřítku. Jen musíme být odpovědní a odvážní. Ne sobečtí, úzkoprsí a opakující svou mantru jediných správných. Po letech komunistické devastace naší země jsme se logicky uchýlili k preferenci totálně liberální ekonomiky. Hledejme novou cestu. Cestu odpovědnou a výhodnou pro všechny občany, nejen pro úzkou skupinu vybraných. Buďme na této cestě motivováni zájmem obyčejného člověka. Obyčejný člověk potřebuje ke své spokojenosti práci. Smysluplnou a spravedlivě odměněnou. Úkolem státu je nastavit pravidla a prostředí pro vznik spravedlivé, kvalitní, stabilní pracovní příležitosti. Úkolem státu není hodit zodpovědnost za řešení problémů na lidi. Stát je zde pro lidi, aby sloužil lidem. Není tomu naopak.
Z výše uvedeného je patrné, že v našich oranžových knihách nalezneme návrhy konkrétních opatření, které ve svém důsledku podpoří vznik nových pracovních míst. Z výše uvedeného je patrné, že k otázce zaměstnanosti přistupujeme komplexně, ve spolupráci a s inspirací našich evropských partnerů. Komplexní proevropský a evropsky koordinovaný přístup a politika je výhodou sociální demokracie.
Pokud ekonomické nástroje selžou, pokud budeme rezignovat na aktivní podporu státu ekonomice, projeví se to pochopitelně v propadu či stagnaci hospodářské výkonnosti, ale také v sílící sociální frustraci. V nárůstu obecné nespokojenosti, skepsí ke schopnosti státu a jeho reprezentace přispívat k řešením výzev současnosti, až po fatální skepsi k fungování demokracie a jejích institucí. V takovém případě bychom se již pohybovali na velmi tenkém ledě a balancovali na hraně celkové soudržnosti společnosti. Ekonomické instrumenty proto nesmí selhat. Povinností politické reprezentace je spojit síly a shodnout se na efektivním řešení nezaměstnanosti se specifickým důrazem na dlouhodobé uchování rozsahu sociálního komfortu občanů. Naše Listina základních práv a svobod jasně deklaruje, že každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajistí.
Obecné podmínky pro podnikání v České republice nejsou dobré, v posledních letech jsme se v každoročním hodnocení ocitali zhruba v průměru hodnocených států. Pravice v této zemi pro podnikatelské klima udělala pramálo; pánové na pravici, halasné vytrubování úspěchu, ještě není úspěchem.
Sociální demokraté jsou leckdy líčeni politickými odpůrci a pravicovým tiskem jako strana, která ničí podnikatelské prostředí a podnikatele. Podíváme-li se na fakta, zjistíme, že to je zjevný nesmysl. Soukromé vlastnictví, tržní ekonomika a podnikatelský stav jsou pro nás nezpochybnitelné pilíře demokratického státu. Co chceme a co budeme vždy požadovat a hájit, je sociálně odpovědné podnikání s ohledem na práva zaměstnanců a rozumná regulační politika státu. Ostatně sociální demokracie v této zemi osm let vládla a každý to může srovnat s třemi lety vlády ODS.
Řím kdysi uplatňoval pokryteckou zásadu „chléb a hry“. Úkolem sociální demokracie je nastolit systém, ve kterém lidé nebudou nuceni řešit své existenční problémy, ve kterém se dopady krize nehodí na lidi, ve kterém se problémy ekonomiky nehodí na podnikatele s tím, že si mají poradit sami. Úkolem sociální demokracie je vybudovat na bytelných základech systém, kdy zaměstnanec, zaměstnavatel a stát budou skuteční partneři. Práci, chléb a spravedlnost. Do her se plést nebudeme. Musíme však vybudovat systém, kde i na hry zbude čas a prostředky. Dnes lidé jistotu spokojeného života nemají. To se musí změnit. Změníme to. Společně to dokážeme. O tom vůbec nepochybuji.
