Pokud se D. Trumpovi, který byl zvolen novým americkým prezidentem, podaří splnit alespoň desetinu z toho, co říkal ve své volební kampani, bude to znamenat velký zásah do života v USA i celého světa.
V něčem to bude mít konotace negativní, v něčem pozitivní. Zdá se, že je ohrožena velká část pozitivního politického díla, kterou na vnitropolitické scéně v posledních osmi letech zdařile prosadil prezident Obama.
Mám na mysli především systém Medicare, který zavedl řádné zdravotní pojištění, a tedy zpřístupnil běžnou zdravotní péči pro desítky milionů chudších a chudých Američanů. Je zřejmé, že solidární přispívání na tento systém zdravotního pojištění bylo trnem v oku Američanů z vyšších středních i středních vrstev, nemluvě o vrstvách nejvyšších.
D. Trump, opřen o kongresovou většinu Republikánské strany, (je ovšem otázka, jak tito zákonodárci budou naladěni k tomu, aby tento systém opravdu zrušili) se může o likvidaci tohoto systému pokusit. Pokud bude tento Trumpův plán realizován, vrátí to desítky milionů Američanů k chudinské péči. Trump se stal kandidátem bílé americké dělnické třidy, která v minulosti tradičně volila především Demokratickou stranu USA.
Bílí Američané z nižších příjmových zaměstnaneckých vrstev doplatili na krizi finančního systému v roce 2008 a následnou depresi hospodářství více nežli jiné skupiny Američanů, nebo si to alespoň myslí. A z následujícího oživení hospodářství USA nemají tyto vrstvy zatím žádný velký benefit. Ty věci jsou možná spíše pocitové, nežli statisticky doložitelné, ale D. Turmp s nimi uměl pracovat. Opřel se o "bílou" Ameriku, kde řada bílých Američanů jistě opět po osmi letech vlády afroamerického prezidenta pocitově chtěla člověka, který sdílí hodnoty této části Ameriky.
Svět je plný paradoxů. Mulitimiliardář se v USA stal hlavním hrdinou americké dělnické třídy. Stejně tak jako v českých podmínkách vede největší stranu protestu ne komunista Filip, ale multimiliardář Babiš.
H. Clintonová jako nominantka Demokratické strany jistě cítí velké zklamání. Pro výkon funkce prezidenta je zcela jistě výrazně kvalifikovanější nežli D. Trump, ale jak se ukazuje, pokud chtějí lidé změnu, na kvalifikaci se příliš nehraje. H. Clintonová pro Američany změnu nepředstavovala. Dvanáct let byla de facto součástí amerických prezidentských administrativ. Čtyři roky jako Obamova ministryně zahraniční a osm let byla významnou součástí Bílého domu za prezidentství svého manžela B. Clintona. Tyto volby jsou zřejmě tečkou za její velmi úspěšnou politickou kariérou, která ovšem nenašla konečné naplnění.
Zdá se, že stratégové Demokratické strany udělali zásadní chybu v tom, že proti D. Trumpovi, tedy kandidátu, který přicházel s programem zaměřeným proti washingtonskému establishmentu, nenominovali kandidáta, který je méně spjat s Wall Streetem a nejvlivnějšími kruhy amerického finančního kapitálu, jako je tomu právě u H. Clintonové. Takovým kandidátem by nesporně byl senátor B. Sanders, který přišel s programem změny, který byl radikální i pro Demokratickou stranu, která se v USA pohybuje spíše v levé části politického spektra.
Sanders získal velkou podporu americké mládeže, která si život v USA představuje jinak. Zdá se, aniž bych měl k dispozici tvrdá statistická čísla, že jeho stoupenci, tedy miliony lidí, nebyli ochotni podpořit proti Trumpovi významného kandidáta amerického establishmentu, H. Clintonovou. To ukazuje i hlasování v domovském státě B. Sanderse, New Hampshire, ve kterém Trump vyhrál.
Všechny sondáže veřejného mínění, které byly dělány ještě na jaře, přitom ukazovaly, že právě Sanders by byl ten kandidát, který by byl schopen nad Trumpem v prezidentské volbě vyhrát. Pletichy vedení Demokratické strany proti němu v průběhu stranických primárních voleb byly ovšem do nebe volající. I jejich pozdější zveřejnění Clintonové jistě neprospělo.
Pro svět je samozřejmě Trump velkou neznámou. Politika Clintonové by byla mnohem předvídatelnější, alespoň v tuto chvíli. Nicméně se zdá, že Trump bude mít zájem o rozumnější vztahy s Ruskem. Ale je otázka, zda je možné brát vážně například některá jeho vyhlášení z volební kampaně, týkající se k vztahu k Číně či Střednímu východu. Zdá se, že by Trump mohl být schopen překonat určitý rigidní postoj USA ve vztahu k Sýrii a k ruské akci v Sýrii, což by vedlo k rychlejšímu řešení tamní situace, včetně rychlejší likvidace Islámského státu.
Tragickou reakci na Trumpovo vítězství zaznamenali především v sousedním Mexiku, kde začala razantně padat mexická měna i mexická burza. Pokud jde o pád evropských burz a očekávaný pád kurzů na amerických burzách, je to něco, co se děje prakticky po každé volbě nového prezidenta. Není nutné to dramatizovat. Do měsíce se propady vesměs srovnají. Někdy poněkud dříve a jindy později.
Při opakovaném zvolení prezidenta tato situace pochopitelně nenastává. Je tomu tak proto, že finanční trhy jsou konzervativnější a hledají volatilitu i tam, kde není. Trump by měl světové finanční trhy rychle uklidnit, pokud se mu během několika desítek hodin podaří například zveřejnit jméno budoucího ministra financí USA a pokud to bude kvalifikovaný člověk.
Na Českou republiku nemusí mít zvolení D. Trumpa americkým prezidentem žádný velký dopad. M. Zeman se však může těšit na pozvání do Bílého domu, což by za demokratické administrativy, s ohledem na Zemanovu korektnost vůči Rusku, velmi pravděpodobně nenastalo… V souvislosti s volbou D. Trumpa je však třeba připomenout slova jeho viceprezidenta Pence o tom, že by se měla znovu otevřít diskuse o výstavbě amerického radaru v České republice…
