V rámci své marketingové strategie – iniciativa za každou cenu – prohlásil A. Babiš: „Samozřejmě, rozhovory o rozpočtu budou také tento rok velice těžké, protože moje představa je deficit 70 miliard.“ Podle prvního návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2016.

Snížení schodku chce Babiš opřít především o lepší výběr daní a k podstatným Babišovým požadavkům patří také to, aby ministři začali snižovat provozní výdaje. K tomu A. Babiš uvedl: „Já bych byl strašně rád, kdyby všichni ministři vlády byli skutečně transparentní a ukázali všechny svoje smlouvy a náklady.“

Jen mi nedochází, jak chce A. Babiš snížení schodku skutečně docílit…K tomu v podstatě existují tři cesty: snížení výdajové části státního rozpočtu, zvýšení daňového zatížení obecně či pro určitou skupinu nebo robustní zvyšování hospodářského růstu.

Pokud se A. Babiš pokouší české občany přesvědčit o tom, že pokud se čeští ministři uskromní, stát sníží svůj deficit o 30 miliard korun, nevím, zda už trochu nepodceňuje jejich možnosti… A „velcí kluci“, tedy největší podnikatelé, k nimž A. Babiš patří, mají obecně pocit, že živnostníci neplatí daně, a že oni je naopak platí dvakrát.

Jsem pro férový přístup k placení daní a díky zavedení kontrolních pokladen u části živnostníků a změně daňových paušálů může skutečně stoupnout výběr daní o několik miliard korun.

Stále to však nebudou ty potřebné desítky miliard, které by mohlo přinést eventuální zavedení vyšší sazby daně z příjmu pro největší a velké české firmy, které často těží ze svého oligopolního charakteru na trhu či na určité jeho části. To by do státního rozpočtu mohlo v daňových výnosech přinést skutečně desítky miliard korun. Touto cestou se však A. Babiš vydat nehodlá, protože se společně s dalšími „velkými kluky“ domnívá, že jsou zdaněni dostatečně.

To, že v celé západní Evropě, kam by přes všechny peripetie osudu měla snad ČR směřovat, platí největší firmy podstatně více než u nás, A. Babiše vůbec nezajímá.

Možná, že ministr financí připravuje nějaký senzační, průlomový manévr v oblasti výběru daní. Tam se mu zatím ale také příliš nedaří.

Sobotkova vláda je nepochybně mnohem schopnější, nežli byla vláda Nečasova či Rusnokova, nicméně ani ona nepřichází s žádnými průlomovými, anebo alespoň důslednými opatřeními na podporu investic, ať už veřejných či soukromých, či na podporu exportu.

Zatím jdou věci jaksi samospádem a v tomto roce se očekává růst českého hospodářství o cca 2,5 % a ani v příštím roce se nepočítá s vyšším růstem.

A. Babiš však navzdory tomu mluví o desítkách miliard korun, o něž v příštích letech sníží deficit státního rozpočtu v běžném roce. Uniká mi, jak toho chce dosáhnout, když zjevně nechce ani zasahovat ve výdajové části rozpočtu. To by samozřejmě znamenalo např. krácení mezd státních zaměstnanců či zásah do penzí a tato vláda správně pochopila, že toto není cesta správným směrem.

V USA, kde je A. Babiš nyní na návštěvě, se v prvním čtvrtletí letošního roku nečekaně zvýšil deficit státního rozpočtu, takže tam se český ministr financí inspirovat pro své záměry zrovna nemůže.

Jako ekonoma mě skutečně zajímá, jak chce A. Babiš do státního rozpočtu získat potřebné desítky miliard korun (zejména v DPH), když nechce zvyšovat daně těm, kteří je platit mohou (na dividendách odejde v tomto roce na konta mateřských firem českých dceřiných společností více než 300 miliard korun), nebude ani redukovat výdaje státu a nemá ani žádná proaktivní opatření na povzbuzení hospodářského růstu, aby ten směřoval k robustním hodnotám kolem 3,5 – 4% HDP.

Třeba to holt přijde samo…

Jiří Paroubek