To by však znamenalo dlouhé týdny hrdlení nových ministrů nad více
méně nejapnými návrhy přicházející z jimi řízených rezortů, takže
výsledkem by byla nejspíše první koaliční krize. A výsledný rozpočet
státu by se – pokud jde o výši jeho schodku – příliš nelišil od toho
dnešního.
Moudrý vládce se vyhne sporům tam, kde může ukázat
svornost a harmonii. To neznamená, že není v rozpočtu o co bojovat, ale
znalosti jednotlivých rezortů ze strany nových ministrů jsou na počátku
jejich působení v zárodečném stádiu. Budoucí ministři tedy nemohou
rychle a přesně diagnostikovat potenciální úspory.
Nemít
schválený státní rozpočet by znamenalo několik týdnů či dokonce měsíců
rozpočtového provizoria, což by ve svých důsledcích omezilo čerpání
investičních výdajů z veřejných rozpočtů a způsobilo by to další
komplikace v čerpání peněz z evropských fondů.
Jak v té 31.
prosince končící sedmileté finanční perspektivě (2007–2013), tak v té
příští na roky 2014–2020. Nemluvě ani o zkomplikování financování
rozpočtů obcí i krajů. Rozpočtové provizorium by dalo další ránu již tak
dost v krizi se zmítajícímu českému stavebnictví.
Prostě
schválit státní rozpočet na příští rok, byť má daleko k dokonalosti, je
menším zlem, nežli zavléci stát do rozpočtového provizoria. Samozřejmě
je možné populisticky fantazírovat, jak to dělají představitelé ANO
2011, o snížení neproduktivních výdajů na jednotlivých rezortech, ale
bez hlubší znalosti, opírající se o seriózní analýzu by to byl
voluntarismus. A Sobotkova vláda by neměla kráčet ve šlépějích
nekvalifikovaných postupů tolik vlastním Nečasovo-Kalouskově kabinetu.
Zdá
se, že příjmy státního rozpočtu, které mají meziročně vzrůst o osmnáct
miliard korun, jsou poněkud nadceněné. Musím říci, že ministerstvo
financí přeceňuje, počínaje státním rozpočtem na rok 2008, dynamiku
růstu HDP a tedy i přírůstky rozpočtových příjmů.
Příští rok má
HDP vzrůst meziročně o 1,3 % a absolutně o osmnáct miliard korun. Podle
mého názoru HDP v příštím roce jen o pár desetin převýší nulu (v tomto
roce dojde k poklesu HDP o zhruba 1,5 %). Proč by vlastně HDP v roce
2014 měl růst rychleji?
Koupěschopnost obyvatelstva – i díky
stupidnímu zásahu ČNB – neporoste. Růst veřejné spotřeby se také konat
nejspíše nebude. Jinak řečeno: veřejné investice neporostou. A import s
exportem to, zdá se, nezachrání.
Obrovským úspěchem tak bude,
když objem HDP v příštím roce konečně převýší úroveň HDP dosaženou v
roce 2008, což se v letech 2009–2013 nedařilo. To byl jeden z největších
propadáků hospodářské politiky pravicových vlád.
V příjmech
státního rozpočtu bude tedy chybět v důsledku nižšího růstu HDP nejméně
patnáct miliard korun, a pokud se podaří docílit nějakých úspor ve
výdajích, bude se to hodit. Pak se udrží rozpočtový schodek kolem nyní
předpokládaných 112 miliard korun.
Pravicová opozice – zejména
exministr financí Kalousek – bude při projednávání rozpočtu určitě
řádit. Bude blábolit o rozpočtové odpovědnosti (tedy své vlastní, jak
jinak), o Řecku a podobné nesmysly.
Připomeňme si, že v době
Kalouskova sedmiletého ministrování v letech 2007–2013 došlo k nárůstu
vládního dluhu z počátečních 948 miliard korun (k 31. 12. 2006) na cca
1860 miliard korun ke konci tohoto roku.
Vládní dluh vzrostl
tedy o zhruba 900 miliard korun a dalších 156 miliard korun ještě
stačila zkonzumovat Topolánkova vláda z rozpočtových rezerv zanechaných
jí vládou pod mým vedením na konci roku 2006 k vylepšení svého
meziročního hospodaření v letech 2007 - 2009.
Myslím, že obří
nárůst státního dluhu v posledních sedmi letech je potřeba ODS a TOP 09
trvale připomínat. Škod nadělali státu až kam a lekce by měli dávat
hlavně sami sobě. Řídit stát a jeho ekonomiku prostě neuměli.
Jiří Paroubek, předseda LEV 21