Intenzivní návštěva šéfa čínského státu trvala pouhé čtyři dny, byla však nabyta událostmi.
Na jeho počest uspořádala královna Alžběta II. velkolepou státní večeřii. Čínský prezident se sešel s oběma potenciálními následníky britského trůnu, s princi Charlesem a následně Williamem a s jejich manželkami.
Pikantní příchuť ovšem měla setkání vůdce největší komunistické strany světa nejen s představiteli monarchie a britské královské rodiny, ale také návštěva jednoho z největších center světového kapitálu – londýnské City. Čínský prezident ocenil to, že City je po Hong-Kongu druhým největším finančním světovým centrem, co do objemu využití rénmínbi (čínská měna) ve finančních operacích. Čínský prezident měl možnost přednést projev k členům britské Dolní a Horní komory na jejich společném zasedání.
Jednání s britským premiérem proběhlo jednak tradičně na Downing street č. 10 a také ve venkovské rezidenci britských premiérů (bez zajímavosti není ovšem ani jiný mimořádný zdvořilostní aspekt návštěvy, pan Si Ťin-pching bydlel po tři noci v Buckinghamském paláci, sídle britské královny).
Jádro návštěvy ovšem nespočívalo v oslňujících zdvořilostech, ale v oboustranně výhodném byznysu. Po jednání v Downing street sám premiér Cameron uvedl, že návštěvou byly v hospodářské oblasti zahájeny projekty za téměř 40 miliard liber.
A tak čínský státní podnik vstupem do projektu výstavby jaderné elektrárny Hinkley Point C, kterou staví francouzská společnost EDF, za 6 miliard liber získá třetinu akcií této společnosti.
Čínský prezident označil vzájemnou čínsko-britskou spolupráci za „globální, komplexní (angl. comprehensive) a strategickou spolupráci“. A jistě tak neučinil pod vlivem dělových salv a přehlídky královské gardy uspořádané na jeho počest. Uzavřené kontrakty mezi Čínou a Velkou Británií dosahují hodnoty jednoročních výdajů českého státního rozpočtu.
Premiér Cameron se vyjádřil, že za zavřenými dveřmi došlo i na problematiku lidských práv (čínský prezident ovšem jistě nehovořil o jejich porušování v Severním Irsku) a dumpingu výrobků čínského ocelářského průmyslu, který na světovém trhu ničí dražší, tedy i britskou konkurenci. Britský premiér však správně, i s ohledem na svou osobní zkušenost, hovořil o tom, že pokud je třeba hovořit o těchto dvou pro čínskou návštěvu nepříjemných otázkách, prostor k tomu se vytváří jen prohlubováním vzájemné hospodářské spolupráce. Britského cíle bylo návštěvou dosaženo: brány (ne dveře) na nekonečný čínský trh se otevřely dokořán.
V tradičně k hostům nepříliš zdvořilém britském tisku se tu a tam (a také pro někoho překvapivě i z úst šéfa Labouristů Corbyna, který hovořil o lidských právech a oceli) ozvalo brblání, že britská vláda poněkud zapomíná na zvláštní vztahy Británie a USA.
Britský premiér však jen pokračoval v politické tradici své země tím, že navazuje na zásadu kdysi formulovanou jedním z jeho slavných premiérských předchůdců v 19. století, lordem Palmerstonem: „Británie nemá přátele, má své zájmy.“
Británie strategicky sází na obrovský rozvojový hospodářský potenciál Číny. A logicky při své neúčasti v tichomořské dohodě o spolupráci zorganizované USA plně otevřela bránu (ne dveře) strategické spolupráci s Čínou.