Odsouzeníhodný a politováníhodný je především fakt, že násilí tureckých úřadů již podle médií přispělo ke dvěma mrtvým.
Právo na pokojný protest je elementární součástí politického života a právního systému každé demokratické země, tím spíše pak země s ambicí na členství v EU. Brutální snahy turecké policie o potlačení demonstrací nutně vyvolaly násilí ze strany demonstrantů.
Poznal jsem premiéra Erdogana osobně při několika setkáních. Působil dojmem velmi seriózního a zodpovědného partnera s jasnou představou o evropské budoucnosti své země. Vyzývám jej proto k okamžitému ukončení policejní brutality proti demonstrantům, k vyšetření nepřiměřeného policejního postupu, zejména pak kroků, které vedly ke smrti dvou demonstrujících a k předání původců těchto neospravedlnitelných zásahů spravedlnosti.
Je v zájmu Turecka a jeho budoucnosti, aby zásadní otázky vývoje turecké společnosti byly řešeny dialogem, jednáním, politickými prostředky. Nerespektování této zásady ještě více ztíží začleňování Turecka do EU, dále posílí hlas odpůrců vstupu této velké islámské země, především v Německu a ve Francii, do rodiny evropských národů. Až přijde čas, budoucí vstup Turecka potvrdí, že EU není výlučným „křesťanským klubem“.
Očekávám současně, že instituce EU a některé její členské země se chytí za nos a učiní vše pro urychlené obnovení přístupových jednání EU s Tureckem. Jako vždy, o nějaké aktivitě české pravicové vlády v tomto smyslu, neřku-li spokojeně pospávajícího česko-rakouského ministra zahraničí, jsem dosud nic neslyšel. Neschopnost a intelektuální lenost, to jsou hlavní zdroje jeho činnosti.
Nepřísluší mi radit premiéru Erdoganovi, jakou má dělat zahraniční politiku. Nemohu se ale vyhnout zmínce o jeho aktivním podílu na syrské náboženské válce, o jeho jednostranné podpoře syrských „povstalců“, což znamená v převažující míře zahraničních teroristů. Stejně nelítostných a krvavých teroristů, jako jsou teroristé z kurdské PKK. Turecké oblasti na hranici se Sýrií se staly nástupištěm mezinárodního terorismu, vstupní branou původců mnohých masakrů na syrském území. Za to nese turecký premiér přímou osobní odpovědnost.
Při veškeré mé dlouhodobé a trvající podpoře tureckého zájmu o členství v EU musím říci, že země s takovýmto přístupem ke svým sousedům, jako má Turecko k Sýrii od počátku tamějšího původně vnitřního konfliktu, bez zásadní změny v tomto směru do Evropské unie nepatří.
