Po jistém počátečním zmatení postojů českých komentátorů v průběhu dne se v mainstreamových médiích nakonec ustálil postoj, jakoby Turecko, coby člen NATO, vědělo, co dělá a bylo to v zájmu a v duchu politiky Aliance…
Turecko přitom postupuje dlouho jen a jen ve svém zájmu. Od počátku konfliktu v Sýrii podporovalo nejprve Muslimské bratrstvo a po jeho rozprášení navázalo kontakty s radikálními islamisty, včetně Islámského státu (IS).
Odsouzení zločinů islamistů z IS světem Turecku, a zřejmě ani rodině tureckého prezidenta Erdogana, nezabránilo ještě před nedávnem obchodovat s IS s ropou a zřejmě i dalšími komoditami, včetně uloupených uměleckých artefaktů…
To, že přes Turecko do Sýrie proudily budoucí ozbrojenci IS a že nad tím Turecko zavíralo obě oči, ví také každý.
To, že se Turci stali v poslední době obětí teroristických útoků IS nebo těch, kdo se k němu hlásí, je tak do jisté míry důsledkem politiky Turecka, tak až do nedávna vstřícné k této teroristické organizaci.
Turecko však v mezičase zjistilo, že má vážný problém ve svých jihovýchodních provinciích, kde žije 12 – 15 milionů Kurdů. To, že zdrcující většina kurdského obyvatelstva v Turecku chce minimálně autonomii, a někteří dokonce samostatnost, je jasné.
Ve spojení tureckých se syrskými a iráckými Kurdy (iráčtí Kurdové si de facto již autonomii vybojovali) by už nikdo nezabránil vytvoření velkého Kurdského státu z oblastí, které jsou zatím součástí Turecka, Iráku a Sýrie…
Turecko, které disponuje čtvrtou největší armádou světa, nechce nic ponechávat náhodě. Pokud by se po porážce islamistů v Sýrii, kde islamisté zatím udržují koridor k tureckým hranicím, spojily dvě zóny, které ovládají kurdští pešmergové, byl by to další krůček ke kurdské autonomii v rámci Sýriemk, či dokonce k samostatnosti.
To, že vláda Sýrie v Damašku protestuje proti vojenskému zásahu Turecka, lze pochopit. Turecko má jen své zájmy. Jak se zdá, definitivně opustilo kartu IS a dalších islamistů, a nechává za svými jednotkami postupovat ozbrojence Syrské svobodné armády.
To bude také žolík Turecka v jednání o syrské budoucnosti. Bez ochrany tureckých tanků a ozbrojených sil by tyto ozbrojence „sfoukla“ z povrchu zemského buď syrská armáda, a nebo islamisté během několika dnů. To ví každý…
Situace je ovšem mnohem vážnější. Pokud by se Turci v Sýrii dostali například i zcela náhodně do konfliktu s Rusy, mělo by to nepochybně za následek odvetu, protože Turci zde válčí nikým nepozváni. Oni nedokázali ani v zemi „svých“ lidí, které platí ve Svobodné syrské armádě, vytvořit loutkovou exilovou vládu. Ani takovou námahu si nedali. Jejich akce v Sýrii tedy nemá žádnou legitimitu. Je nelegální.
Nicméně NATO se může v tuto chvíli tvářit různým způsobem. A je otázka, jak by se Aliance zachovala ve víru událostí, pokud by Turci byli vojensky neúspěšní, například v dílčím konfliktu s Rusy.
Zkrátka, Turecko dělá vše pro eskalaci konfliktu v Sýrii a pro prodloužení a zkomplikování ozbrojeného konfliktu v této zemi, který tak nerozvážně pomáhalo rozpoutat. Je otázkou, zda Turecko při své neodpovědnosti není pro NATO již příliš velkou zátěží…
NATO se sice v tuto chvíli tváří jako chytrá horákyně, ale v jistém okamžiku musí přiznat barvu. A pokud to bude barva, která povede k rozšíření konfliktu, bude to špatné…
