Armáda se pak vždy po čase vrátila do kasáren a předala moc novým mocenským strukturám, politickým stranám a jejích reprezentantům, u kterých viděla alespoň nějakou záruku sekulárního a i jinak racionálního vývoje státu.
Také tentokrát došla část armády k názoru, že islamizace státu pokročila natolik zásadním způsobem, že je třeba provést výměnu v čele země.
Prezident Erdogan však puč, který byl řízen, jak se ukazuje, jen menší částí armádních velitelů, ustál. Armáda již neměla při převratu takovou sílu jako v minulosti, protože Erdogan dokázal během řady let, co je u moci, vyměnit významnou část důstojnického sboru a do vedoucích pozic postavil vojáky, kteří k němu nemají vyhraněně nepřátelské stanovisko nebo jsou k němu loajální. Armáda v Turecku prostě už přestala být silou schopnou provést státní převrat.
Bez ohledu na porušování lidských práv v Turecku, zejména svobody slova, diskutabilní spolupráci s radikálními islamisty v Sýrii i Iráku a další a další kontroverzní prvky Erdoganovy politiky, zůstává turecká veřejnost ve své aktivní části na straně prezidenta. Tedy na jeho straně zůstává ta část, která je ochotná vyjít do ulic. A to určitě není střední třída…
Erdogan a jeho lidé to zkrátka berou šmahem
Erdogan v prvních desítkách hodin po puči ukazuje, že se nechce tvrdě vypořádat jen s odpůrci v armádě. Dokonce uvažuje i o retrospektivním znovuzavedení dříve zrušeného trestu smrti. V prvních desítkách hodin po puči odvolala Erdoganovy administrativa 2746 soudců, což je nevídaný zásah do justice. A zcela nepochybně tento zásah povede ke zničení soudní nezávislosti. Odvolat najednou téměř tři tisíce soudců. to je s ohledem na rozsah této akce zcela nepochybně předem připravená operace... Mimo službu byly postaveny tisíce policistů a osm tisíc vojáků bylo zatčeno v souvislosti s přípravou puče.
Erdogan a jeho lidé to zkrátka berou šmahem. Do očisty ve státním aparátu se pustili s plnou vervou, tak aby s konečnou platností turecký státní aparát ovládli.
Tento proces by EU a také NATO, jehož je Turecko členem, měly velmi pozorně sledovat. Pokud v Turecku dojde ke krvavým represáliím vůči politickým odpůrcům z řad armády a pokud bude pokračovat čistka v soudním aparátu a policii, nemá Turecko ve strukturách EU ani NATO co pohledávat.
