Lidé se pochopitelně o svou práci bojí – a nechají si tak od zaměstnavatele líbit zacházení, které je v rozporu s právem – a často jsou z existenčních důvodů nuceni přijímat „cokoli“, jakoukoli práci.

Z tohoto faktu některé těží pracovní agentury, které při zacházení se svými zaměstnanci porušují zákon – například tím, že se zaměstnavatelem podepisují dohody o provedení práce, ačkoli podle zákona musí uzavřít pracovní smlouvu. Agenturní zaměstnanci mají často jinou mzdu než kmenoví zaměstnanci (nižší), stává se, že agenturní zaměstnanci mají ve smlouvě uvedenou minimální mzdu – a zbytek platu pak dostávají „na ruku“. A stává se i to, že u agenturních zaměstnanců nejsou dodržovány přesčasové hodiny nebo pracovní doba sjednaná ve smlouvě.

Zákon nejčastěji porušují ty agentury, které nejsou sdružené v asociaci nebo vůbec nemají formu pracovní agentury (ale například družstva). Za poslední rok vykonali inspektoři práce 700 kontrol a dali agenturám práce pokuty za celkem 1,3 milionu korun. Pokud vezmeme v potaz, že některé z černých agentur například zabavovali zaměstnancům pasy a nutily je vykonávat otrockou práci, je výše pokut skutečně směšná.

Ministerstvo práce nyní přichází s návrhem, aby za porušování pravidel nebyly zodpovědné pouze pracovní agentury, ale také firmy, které s nimi uzavírají smlouvy a u nichž zaměstnanci té které agentury pracují. To je jistě krok správným směrem, ale určitě není všespásný.

Je třeba říci, že nikde v západní Evropě nemají s pracovními agenturami takové problémy, s jakými se potýkáme v ČR, a bylo by proto velmi vhodné, aby MPSV využilo příkladů některé ze západoevropských zemí, kde agenturní zaměstnávání funguje dobře, a nikoli občas jako otrokářský vztah.