Sobotka se Zaorálkem a Marksovou Tominovou vstoupili do ilegality a není po nich vidu ani slechu, což je možná to nejmoudřejší, co mohli udělat. Naopak Jan Hamáček se snaží jít věcem v ústrety. Už krátce po volbách tvrdil, že „ví jak na to“, tedy rozuměj, že ví, jak sociální demokracii dostat opět na politické výsluní. No a teď říká, že by se tedy obětoval a kandidoval na předsedu ČSSD, neboť chce stranu „postavit na nohy“. Otázka zní, proč jen to ty čtyři roky, po které byl členem Sobotkova vedení, proboha, nedělal.
Jak jsem slyšel, tak v zákulisí spřádá plány se svým guru J. Tvrdíkem. A tyto plány směřují k obsazení ministerstva zahraničních věcí, tedy po vstupu do vlády A.Babiše, jeho osobou. Jinak řečeno, Jan Hamáček se chce změnit na největšího českého cestovatele. Ministr zahraničí musí samozřejmě nejméně polovinu času, kterým disponuje, strávit na cestách a na různých konferencích v zahraničí i doma, a k tomu má úřad, kde se tu a tam musí také objevit a uřadovat. J. Hamáček má prostě představu o tom, že funkce předsedy ČSSD je něco jako hezká sinekura, zvládnutelná ve vedlejším pracovním poměru. Ale předseda ČSSD musí být vidět hlavně na té vnitropolitické šachovnici. V New Yorku nebo v Bruselu, tam těch voličů pro ČSSD moc nenalapá.
Strana, má li dojít k její resuscitaci, musí mít ve svém čele nejen nové lidi, tedy alespoň takové, kteří nebyli spjati se Sobotkovým ne establishmentem, ale musí mít také lidi, kteří se boudou plně věnovat vnitřní politice a zájmům lidí.
Pak tady máme jiného kandidáta, politického spojence Tvrdíka a Hamáčka, který přemýšlí, jak se stát v nové vládě ministrem dopravy. Napoleon se vždy ve svém okolí ptal, když někoho jmenoval do významné funkce: „Má ten muž štěstí?“ Náš adept na ministra dopravy však prostě štěstí nemá. Opustilo ho ve volbách, takže dnes je ČSSD v jeho kraji fakticky na nějakých 3 – 4 %. Pak hned spadla lávka vedoucí přes řeku, a když se měl spustit místo ní převoz, zastavily se lodní motory,. První zpráva z radnice, kde působí, byla v novém roce o tom, že veřejná doprava ve městě přechází na prázdninový provoz z důvodu nedostatku řidičů… Ten muž prostě štěstí nemá.
To už je snad lepší ten nepříliš schopný Ťok, který alespoň neudělá tolik škody, jako by mohl nadělat muž bez štěstí. Chlapci z dosavadního stranického establishmentu by se prostě měli přestat starat o sebe a svá korýtka. Tak nebo onak jsou ostatně na čas ještě zajištěni. Problém je, že chtějí zajištění ještě o něco lepší. Měli by k tomu ale pustit jiné adepty, kteří mohou být přínosem a kteří budou mít prvořadě zájem o lidi, o své voliče. Straně se voliči zkrátka během let nějak poztráceli a za tragédii tohoto rozsahu je někdo odpovědný. A jedním z těch faktorů je, že voliči dobře cítí, pokud se ti, kdo je chtějí reprezentovat, starají jen sami o sebe. To je u sociální demokracie a jejích dosavadních špiček příliš zjevné.
To základní, co by měli ti, kteří ČSSD po sjezdu v únoru povedou, dělat, je vrátit stranu lidem. Strana je přeci nástrojem k tomu, aby sloužila širokým vrstvám lidí. Ne osobním zájmům pár jednotlivců, kteří se i v tragické situaci snaží vydestilovat, co se ještě dá, byť z těch prázdných pytlů už se toho mnoho nevytřepe.
Pokud chce ČSSD sloužit lidem, musí být samozřejmě zastoupena ve vládě. Ale mělo by to být na takových pozicích a s takovými lidmi, aby veřejnost viděla změnu. Zkrátka, že ti noví reprezentanti ČSSD chtějí lidem opravdu sloužit…
