Pro řadu poctivých občanů, kteří přišli o své nemalé a mnohdy i životní úspory, když byli podvedeni při tunelech podniků, bank, kampeliček a fondů, je zejména článek č. II vyhlášené amnestie fackou do tváře. Václav Klaus tak na sklonku své vrcholné politické kariéry uzavírá třináctou komnatu našich novodobých dějin, kterou na počátku devadesátých let jako premiér a strůjce privatizačního procesu doprovázeného dobou divokého kapitalismu sám odemkl. Pro celou českou společnost je takto pojatá amnestie demoralizující a devastační.

Je třeba však nahlas říci fakt, o kterém se v záplavě komentářů a článků z posledních dní příliš nehovoří. Za zázračné očištění celé řady sporných jmen, která byla v minulých dnech vyjmenována, a kde se objevují jména jako Tomáš Pitr, Jaroslav Starka, Jiří Berka či manažeři H-Systému nebo Českomoravské družstevní spořitelny, je odpovědná především Nečasova vláda. Tedy vláda, která se sama nazvala vládou práva a boje proti korupci. Amnestii prezidenta republiky spolupodepsal i premiér Nečas, a souhlasí s ní tedy a veřejně ji obhajuje ministr spravedlnosti Blažek.

Toto stanovisko celé vlády je absolutní rezignací na boj proti korupci a je tak posledním hřebíčkem do rakve jakékoliv protikorupční snahy. Národní socialisté proto vyzývají největší opoziční parlamentní stranu – ČSSD – k neprodlenému vyvolání hlasování o nedůvěře současné vládě. Národní socialisté své hlasy pro vyslovení nedůvěry vládě připojí.

Prezident a vláda nefackují pouze občany. Fackují i policisty, státní zástupce a soudce, kteří při vyšetřování, výsleších a zpracovávání trestních spisů strávili tisíce hodin práce. Dnes zjišťují, že zbytečně. Dlouhodobě podfinancovaná policie dnes jen těžko bude zvládat nárůst trestné činnosti, způsobený propuštění recidivistů, jejichž počet dnes nikdo přesně ani nezná. Zahlcenost soudů se zmenší jen pramálo a přeplněnost věznic je téma, o kterém se hovoří roky, ale nikdo s ním nedokázal koncepčně nic udělat.

Jiří Paroubek, předseda nár. soc.