Vykreslovat prezidenta Zemana jako jakési monstrum, které táhne republiku východním směrem, jak to činí přátelé pražské kavárny a část zahraničních médií, není ani pravdivé a už vůbec není v zájmu země. Pokud bude nesena odveta pražské kavárny v duchu toho, jak o tom dnes hovořil ve svém rozhovoru pro E15 Petr Pithart, poškodí to především republiku a budoucím občanským kandidátům ani občanským (tedy pravicovým) stranám v nejrůznějších typech voleb to vůbec nepomůže.
Jaké jsou příčiny Zemanova vítězství?
Zeman pracoval usilovně po celých pět let, jezdil vytrvale mezi občany, stýkal se s nimi a ukazoval, co je klasická kontaktní kampaň. Nepolevil, i přes stále se zvětšující zdravotní handicap, který omezoval jeho přímý fyzický kontakt s lidmi. M. Zeman, a to často i na úkor vlastních názorů, říkal lidem to, co chtějli slyšet, o imigraci, o euru, o EU a dalších otázkách. Také jeho spojenectví s Andrejem Babišem je zcela nepochybně účelové a nic víc. Ale bez tohoto spojenectví by A. Babiš nebyl tam kde je a M. Zeman by nejspíš nebyl zvolen prezidentem. M. Zeman pro své znovuzvolení plně využil veškerého potenciálu levice, včetně těch voličů, kteří při sněmovních volbách volili nejen ČSSD s KSČM, ale také ANO či Okamurovu SPD, anebo kteří zůstali doma. Po prvním kole prezidentské volby správně vsadil na svou účast v televizních debatách.
Účast ve čtyřech předvolebních debatách v týdnu před 2.kolem mu umožnila získat strategickou iniciativu, z čehož vyplynuly především dvě věci:
- M. Zeman dokázal galvanizovat občany, kteří zůstali v prvním kole prezidentské volby doma, k účasti a převážně ke své volbě.
- M. Zeman dokázal v těchto debatách získat na svou stranu větší část voličů v 1.kole neúspěšných kandidátů Horáčka a Hilšera, než-li tomu mohlo být, kdyby J. Drahoš zvolil v závěrečných čtrnácti dnech (tedy mezi první a druhou volbou) jinou taktiku.
M. Zemana volila především Morava a podle očekávání lidé v menších obcích, lidé v průměru s nižším vzděláním a lidé z problémových regionů, kterých je ve státě stále ještě většina.
A kdo byl poražen? Jiří Drahoš dosáhl maxima možného. Nebyl to vůbec špatný volební výsledek. Kdyby měl kolem sebe lepší tým poradců, mohl i zvítězit.
Byla poražena celá nenávistná česká pravice Kalousků, Schwarzenbergů, Halíků, Fialů. Ale také ti, kteří se vydávají za obhájce levicových názorů, jako například A. Mitrofanov. Poraženi byli také „Zemanofobové“ v sociální demokracii. Například pro pražskou ČSSD je to po uzavření Libeňského mostu další srovnatelný úder na plexus solaris, který negativně ovlivní její výsledek v podzimních komunálních volbách. Vydat se na sobotkovské vlně na jednoznačnou podporu J. Drahoše v hlavním městě, kde se bojovalo o každý hlas voličů, je politická neprozíravost a ukázka toho, že lidé kteří fakticky vedou pražskou organizaci ČSSD, se povezou na negativní emoci (a je jedno zda je proti Zemanovi nebo třeba proti mé osobě) třeba i za cenu svého vlastního sebezničení.
V Praze M. Zeman získal přes 31% hlasů. To je zřejmě veškerý voličský potenciál klasické levice a „národoveckých sil“, které v Praze jsou. ČSSD v tuto chvíli má v Praze mezi 3-4% voličů a upřímně, její potenciál je 7-8 x menší než-li voličský potenciál M. Zemana. A po deklaraci podpory výrazně pravicového kandidáta podpořeného občanskou pravicí si dovolím tvrdit, že je to další negativní signál pro levicové voliče v Praze před podzimními volbami.
Stejně tak by se měli nad svým postojem před prezidentskou volbou zamyslet někteří hejtmani za ČSSD v čele s Netolickým. Nevím, zda tito lidé dost dobře chápou, kdo je vlastně volí, jaký typ voličů je může volit. Jedna věc je, co by oni rádi viděli, druhá věc je, co je realita. V každém případě se sociální demokracie nachází v nejsložitějším okamžiku svých 140letých dějin. Přispělo k tomu také stanovisko části vedoucích osobností ČSSD podpořit v prezidentské volbě miláčka české pravice J.Drahoše.
