Při rozhovorech s „oběťmi“ současného režimu jsem byl zprvu překvapen odpověďmi bezdomovců, ale brzy mi vysvětlili, proč se nemají zájem vrátit do společnosti lží, násilí, korupce a podvodů. Když slyšeli „právní stát“ pustili se do smíchu a nebyli k zastavení.

Stát je podle nich dobrovolné společenství občanů, kteří si svými příspěvky zajišťují bezpečnost a služby, které potřebují společně. Státem nemůže být spolek volených politických ekvilibristů, kteří rozdávají vybrané peníze na daních cizincům, svým kamarádům a těm, kteří jim dají úplatek.

Vrátit se do znovu společnosti? Chvíle zadumání a následně odpověď:

„ano, ale do společnosti, kde je možné ukázat na zloděje a nedostat trest za takové ukázání, do společnosti, kde tresty budou tvrdé – nikoliv ve vybaveném vězeňském areálu v pohodě s kulturním vyžitím a možností se vzdělávat, včetně jídla a oblečení za peníze daňových poplatníků, do společnosti, kde je možné svobodně prodávat práci podle sjednaných dohod a nebýt buzerován přežitky z 18 století, do společnosti, kde mohu obchodovat s kým chci, a ne s těmi, které mi určí uplacení politici ve svých zákonech. Až bude svobodné tržní prostředí s vymahatelností práva, pak se vrátím rád. Víte, já a ostatní bez domova chceme žít! Né živořit!“

Není se co divit, že takový názor bezdomovci a žebráci mají. Ostatně mnoho občanů této země si myslí něco podobného. Vždyť krom odírání daněmi, které se ztrácí nebo jsou rozdávány těm, kterým nepatří, se začíná zakazovat lidem čím dál víc. Nesmíte do lesa, nesmíte mít bazény bez plavčíka, nesmíte parkovat na odpočívadlech kolem silnic (zataraseno panely), musíte…, smíte…, nesmíte…!!!

Byli voleni zástupci lidu proto, aby vymýšleli, jak ukázat „těm obyčejným“ kdože tu má moc? 

Nedivím se bezdomovcům, nedivím se žebrákům. Žijí, jsou svobodní a každý jim může trhnout…