Vše je o dohodách, vše je obchod. Chce-li jedinec cokoliv získat, musí pro to něco udělat, tedy zaplatit. Je jedno, zda je to majetek nebo jiná forma hodnoty. Každopádně je to vzájemná úhrada/plnění domluveného vztahu.

V České republice slovo „svoboda“ ve vztahu stát versus občan již neexistuje. Stát ovládaný politiky bez morálky, úplatné a hamižné, svobodu likviduje téměř plošně. Formou zákazů, příkazů a nařízení vydávaných za podmínek vyhovujících lobbistům ke zvýšení jejich zisků.

Obyčejní občané v České republice jsou nuceni ke stále větším platbám ve prospěch státu, potažmo ve prospěch těch, kteří tyto peníze ve větší míře používají pro rozdělování zdarma ve formě dotací, podpor a darů, s nimiž by občan platící daně (příspěvek na společenství státu) nikdy nesouhlasil.

V České republice je již nefunkční svobodné podnikání, které je spoutáno tak velkými odvody a nevýhodami, že se již ani podnikat českým občanům nevyplácí. Ti, kteří ještě podnikají, mají příjmy dostačující na přežití, nikoliv na spokojený a svobodný život.

Politici vymýšlí výhody pro zahraniční vlastníky firem v České republice, kteří své zisky vytvořené českými lidmi vyvážejí do zahraničí. Současně politici hovoří o české ekonomice. Co je ale ještě „české“? Rozhlédněte se! Plzeňské pivo vaří si Češi, ale Japonce, česká voda patří  Francouzům a dalším, atd. Vlastníkem zahraničních i tuzemských firem jsou vždy ale fyzické osoby.

Kde zůstal pojem svoboda, svobodné tržní prostředí a právo na rovnost. Každá hodnota má být vyvážena protihodnotou ve svobodném rozhodovacím procesu. Za vším stojí člověk a je jen na lidech, jak si svou svobodu obhájí. Pan Miloš Zeman to formuloval významově tak, že buď dohodami nebo kalašnikovem, tedy silou.