Pěkný podvečer dámy a pánové,
připomínáme si 101 let Československa, respektive České republiky, neboť společný stát se Slováky, který nám odkázali legionáři a státníci v čele s TGM, jsme nebyli schopni udržet. Další dědictví masarykovské republiky, tedy svobodu a demokracii se snažíme rozvíjet již 30 let. Tolik času bez přerušení válkou či komunistickou totalitou se nám nikdy nedostalo. A zdá se, že podléháme iluzi o jakémsi pevně daném a neměnném demokratickém status quo.
Euforie roku 1989 a 1990 přinesla všeobecný optimismus a přesvědčení, že svoboda a demokracie navždy porazily nesvobodu a vládu jedné strany, národa, společenské třídy nebo například náboženství. Avšak, je tomu skutečně tak? Mnoho postsovětských zemí je stále totalitních. Diktaturu buďto vůbec neopustili nebo se po krátké době svobody do jejich zemí zase navrátila. Je nepochybné, že erozi demokracie podléhají i některé státy střední Evropy. Svět je stále více nestabilní a množství lokálních válek zapříčiňuje nesmírná utrpení milionů lidí. V této souvislosti mě děsí nejvíce chiméra a blouznění o jakési neutralitě, která ale v tomto geopolitickém prostoru není možná. Po mnoha desetiletích patříme do společenství těch nejvyspělejších ekonomik světa, které navíc charakterizuje svoboda a uznání lidských práv. O co těžší to měli na začátku 20. století představitelé první republiky. Naší zemi se snažili vojensky a mezinárodními úmluvami ochránit ve světě, kde vládnul protekcionismus, nacionalismus, ochranářství a uzavřené hranice. Byl to nerovný a marný boj. Přesto pro záchranu Československa dělali vše, co mohli.
Zdá se, že jsme nepoučitelní. Za našimi neúspěchy, namísto konjukturalistů, kmotrů, oligarchů či jiných nepoctivců, vidíme například evropské společenství, demokratický systém či nezávislé občanské instituce. Totalitní komunistickou společnost jaksi relativizujeme, jako kdyby za ní nebyli popravení, věznění a jinak týraní naši spoluobčané, sedláci, studenti, skauti, odbojáři, vojáci či obyčejní živnostníci. Desinformace, propaganda a lži efektivně využívají nové technologie. Polototalitní mocnosti, které prohrávají v závodě o prosperitu své země, nyní považují za daleko rentabilnější placení armády počítačových trollů namísto armády v tancích. A demokracie tak jako vždy v historii prokazuje svůj dlouhý reflex a strašlivě pomalu hledá účinné nástroje proti této digitální válce. Pevně věřím, že uspěje, tak jako vždy v dějinách. Na nás ale záleží, kde se po tomto soupeření octne naše země. Pevně si přeji, aby to nebylo tam, kde jsme byli před třiceti lety.
Co můžeme dělat? Masaryk říkal, že potrvá 50 let, než bude demokracie pevná. Německý sociolog Ralf Dahrendorf dokonce 60 let, než se vytvoří základ každé demokracie a autentická občanská společnost, která obstojí i v těžkých časech. Jsme tedy v poločase, nic není vyhráno a nic není jisté. Přesto této zemi a jejím lidem věřím. Mohutné vzedmutí občanského hnutí z poslední doby, mě naplňuje nadějí. Tito lidé nenahrazují standardní soutěžení politických stran, ale v mezidobí voleb vyžadují prostřednictvím občanského tlaku dodržování zákonů pro každého, nezávislé soudnictví a státní zastupitelství a z poslední doby nezávislost veřejnoprávních médií na politických stranách. Neplatí hloupá hesla V jednotě je síla a Klid na práci, ale naopak, známkou každé vyspělé demokracie je neustálá všeobecná diskuse a stav, kdy je naprosto normální rozdílnost názorů. Přeji si, abychom takovou vyspělou společnost vytvářeli i my.
Všem vám blahopřeji k našemu státnímu svátku.