já se zase trošičku vrátím k tématu dnešní schůze, protože dnešní mimořádná schůze Poslanecké sněmovny je svolána k posouzení podpisu ministra průmyslu a obchodu České republiky pod memorandem s australskými těžaři k těžbě lithia na svrchovaném území ČR. Rizika, která tento podpis pana ministra Havlíčka přináší pro Českou republiku, jsou zmiňována v řadě komentářů ekonomů i politiků a předpokládám, že se o nich ve svých vystoupeních budou ještě zmiňovat i další řečníci.
Pan ministr Havlíček nastoupil do své ministerské funkce 4. dubna tohoto roku a již za dva měsíce, přesně 14. června, vláda na jeho návrh, jeho Ministerstva průmyslu a obchodu, schválila dokument nazvaný surovinová politika ČR v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů. Na webových stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu je uvedeno, že tímto dokumentem byl završen proces aktualizace české státní surovinové politiky probíhající průběžně od roku 2012, přičemž vlastní schvalovací proces trval téměř rok a půl. Ministerstvo průmyslu a obchodu v této souvislosti dále uvádí, že tato aktualizace surovinové politiky ČR byla zpracována, cituji, "s ambicí vytvořit koherentní strategii pro období následujících 15 let, která vytyčí mantinely pro využívání nerostných surovin jak z domácích, tak i zahraničních zdrojů." Konec citace.
V této souvislosti mě zajímalo, jakou strategii a mantinely vytyčilo MPO pro těžbu a zpracování lithia na nejbližších 15 let. V 76stránkovém dokumentu surovinové politiky České republiky je tzv. hi-tech surovinám věnováno slovy dvacet řádků, z toho lithiu čtyři řádky, které si dovolím odcitovat. V současnosti lze již registrovat zájem soukromých investorů o některé lokality. Jako příklad perspektivní hi-tech suroviny s potenciálem na území ČR lze uvést lithium, které se v ČR nachází především v Krušných horách. V prostoru Cínovce a okolí bylo v minulosti identifikováno kolem 300 mil. tun rud se zvýšenými obsahy lithia. Konec citátu a konec všeho, co je v této zprávě o lithiu zmíněno.
Jestli tedy toto je koherentní strategie státu na zužitkování lithia na nejbližších 15 let, tak se nedivím, že jsme v oblasti nerostných surovin banánovou republikou. Náš stát ve velké míře ztratil kontrolu na trhu s vodou. V případě hnědého uhlí byly zisky z těžby použity na zprivatizování Mostecké uhelné společnosti nikoliv ve prospěch občanů a daňových poplatníků. V případě černého uhlí byl scénář podobný jako v Mostecké uhelné, pouze s tím rozdílem, že se podařilo Bakalovi ze společnosti OKD vytunelovat podstatně vyšší částky.
V této souvislosti je dobré si připomenout a položit si otázku, jaká politická reprezentace zastupovala stát v době, kdy se privatizovala Mostecká uhelná či OKD. Odpověď je jednoduchá: vždy u toho byla Česká strana sociálně demokratická. Když jsme zde na půdě Poslanecké sněmovny devět měsíců projednávali nevýhodnou privatizaci OKD, tak nám pan premiér vysvětloval, že neměl jinou možnost, než odprodat 46procentní podíl státu, protože stát díky divoké privatizaci ztratil majoritu v OKD. O tom, jestli tento 46procentní podíl státu na společnosti OKD byl prodán pod cenou, by měl rozhodnout soud někdy v průběhu ledna příštího roku, nicméně desítky miliard, které z OKD vytuneloval Bakala, se už do České republiky bohužel nikdy nevrátí.
Dnes jsme se zde sešli na mimořádné schůzi, abychom dle mého názoru zabránili opakování scénáře, který by mohl naše občany připravit o profitování z těžby a zpracování našeho nerostného bohatství, v tomto případě lithia. Podpis memoranda o porozumění mezi MPO a European Metals Holdings Ltd. v oblasti těžby a zpracování lithia vyvolal k tomuto tématu celospolečenskou diskuzi a to je z mého pohledu dobře. Kdyby tato diskuze nebyla spuštěna, tak by se občan nedozvěděl, že firma, se kterou MPO podepsalo memorandum, má sídlo na Britských Panenských ostrovech, to znamená v daňovém ráji, kde je nulová daň ze zisku. Občané by se rovněž nedozvěděli, že akcionáři této australské společnosti jsou ve velké míře anonymní. Daňový poplatník by se také asi nedozvěděl, že Ministerstvo průmyslu a obchodu pro komoditu lithium stanovilo poplatek za vydobytý nerost ve výši 0,66 % koncové ceny lithia, přestože horní zákon umožňuje stanovit poplatek až do výše 10 % koncové ceny. Jenom na ložisku Cínovec bychom mohli přijít až o 9,5 mld. korun. Díky této celospolečenské diskuzi a celospolečenskému tlaku bylo MPO přinuceno urychleně zpracovat materiál nazvaný zpráva o nutnosti zajištění ekonomických zájmů státu v oblasti kritických superstrategických surovin EU a některých dalších surovin, kterou ministr Jiří Havlíček předložil vládě ve středu 11. října. Opakuji, ve středu 11. října.
V souvislosti s touto zprávou MPO na webových stránkách svého ministerstva uvádí, cituji: "V současné době se stupňuje zájem těžebních organizací o využívání výhradních ložisek superstrategických surovin EU, například kobaltu, wolframu a lithia, a proto bylo nezbytné neprodleně přistoupit k ochraně jejich budoucího využití ve prospěch státu, a to bez nutnosti okamžitých legislativních změn. Potřebné změny báňské legislativy, ale i surovinové politiky jsou časově náročné a tyto suroviny mají pro ČR zvláštní hospodářský potenciál. Nezbývá proto než osvojování ložisek strategických surovin ČR s vyšší kontrolou státu ve veřejném zájmu urychleně prosazovat," doplnil ministr Jiří Havlíček. V materiálu jsou definovány neopominutelné podmínky pro naplňování veřejného zájmu při osvojování ložisek strategických surovin v ČR a v návrhu usnesení vlády je uloženo tyto podmínky implementovat do surovinové politiky ČR v oblasti nerostných surovin. Usnesení vlády bylo také doplněno o nový bod, kterým je zpracování materiálu pro jednání vlády s analýzou možností podílet se na případné těžbě a zpracování lithia na území ČR ze strany Diamo. Tento materiál má MPO předložit vládě do 15. listopadu roku 2017. Tolik k citátu z webových stránek Ministerstva průmyslu a obchodu.
V souvislosti s touto iniciativou pana ministra Havlíčka, kterou zahájil teprve až poté, co se o osud lithia začala zajímat široká veřejnost, se dovolím zdvořile dotázat, proč tyto strategie a zásady, které se týkají ochrany zájmů ČR v oblasti superstrategických surovin, a tedy i lithia, nebyly vaším ministerstvem zpracovány o čtyři měsíce dříve tak, aby mohly být zahrnuty do surovinové politiky státu? Byla to náhoda, záměr nebo nedbalost, že v tak důležitém materiálu, kterým bezesporu surovinová politika státu je, která má vytvářet strategii státu s 15letým výhledem, schází strategie a koncepce dobývání a zužitkování lithia a dalších superstrategických surovin? Tady jsou ve hře stovky miliard korun, a proto na náhody v takovémto případě nevěřím.
V této souvislosti vaše slova o tom, že schválením surovinové politiky státu se vytvořila koherentní strategie pro období následujících patnácti let, která současně vytyčila mantinely pro využívání nerostných surovin, jsou pro mne v případě lithia prázdnou frází a varováním být ve střehu. Dle mého názoru díky absenci strategie státu a scházejících mantinelů se opět mohl u lithia opakovat stejný scénář, díky kterému stát ztratil majoritu při těžbě hnědého i černého uhlí.
V oblasti nerostných surovin se musí stát chovat s péčí řádného hospodáře. V žádném případě to neznamená, že by privátní sektor nemohl v této oblasti podnikat. Na druhé straně musí stát občanům garantovat tak jako například v Norsku či v Německu, že z těžených nerostných surovin bude férově profitovat jak těžař, tak taky stát. To se u nás zejména v případě OKD nestalo. Je to výzva jak pro nás politiky, tak i pro dotčené úředníky. Stát a jeho aparát musí být pružnější, a to se netýká jenom oblasti nerostných surovin.
Děkuji vám za pozornost
