Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Milé kolegyně, vážení kolegové, vážení členové vlády, já bych také chtěl poděkovat kolegyni místopředsedkyni, že mi znova vysvětlila, co si myslím, že už jsem pochopil, ale přesto za to ještě jednou děkuji. Vzhledem k tomu, že jsme včera neměli možnost interpelovat a já jsem měl připravenou otázku na pana ministra zemědělství v rámci ústních interpelací a i přestože by se omluvil, tak bych písemnou odpověď dostal. Vzhledem k tomu, že na té odpovědi trvám, tak jsem si dovolil navrhnout bod programu s názvem Informace ministra zemědělství o bilanci zásob České republiky v oblasti obilovin a připravenost na řešení situace v oblasti obilovin a nárůstu jejich cen.
Mám k tomu v podstatě dva důvody. Jeden je všeobecně známý, druhý je dopis, který nám včera na zemědělský výbor byl zaslán. Takže já se pokusím v krátkosti na toto soustředit. Takže v oblasti rostlinných komodit jsme za poslední rok svědky obrovského nárůstu až o 20 % ceny. Tento nárůst vlastně vznikl na základě toho, že se začala poptávat surovina zvenku a posledním důvodem, ale tím nejdůležitějším, je válka na Ukrajině a invaze Ruska právě na Ukrajinu.
Takže vzhledem k tomu, že Ukrajina je významným exportérem komodit, hlavně pšenice, jak na Blízký východ, tak na severní Afriku a export je v podstatě až ve výši 15 milionů tun pšenice, což je v podstatě dvojnásobek, než Česká republika vyprodukuje všech obilovin, tak samozřejmě vzniká problém. Ten problém vzniká i proto, že v podstatě i na Ukrajině se chovala hospodářská zvířata, která končila na pultech v Evropské unii. Před invazí se v podstatě cena potravinářské pšenice pohybovala někde na úrovni šesti až sedmi tisíc korun za tunu. Po vypuknutí války ta cena v podstatě vzrostla dvojnásobně a dnes není problém prodat pšenici až za 12 tisíc.
Vzhledem k těmto skutečnostem je situace velmi vážná a následný nedostatek obilovin a růst cen potravin může znamenat dle mého názoru společenský i sociální problém. I vzhledem k tomu, že Společenství mlynářů předesílá, že jim zřejmě bude chybět nějaké obilí na mletí mouky - mluví se až o jednom měsíci - tak si nemyslím, že zařazení tohoto mého bodu je úplně mimo dění a předpokládám, že bychom o něm měli mluvit a že bychom určitá opatření měli přijmout.
Teď si ještě dovolím ocitovat v krátkosti z dopisu, který poslala včera Českomoravská šlechtitelská seminářská asociace a píše. Jménem členů Českomoravské šlechtitelské a seminářské asociace bychom rádi ujistili zemědělské podnikatele a veřejnost, že pro zajištění potravinové soběstačnosti České republiky je dostatek osiv základních obilovin, luskových a základních zelenin. Bohužel jiná situace je v oblasti zajištění osiva kukuřice, slunečnice, řepky, sóji a řepy a také sadby brambor, kde je Česká republika částečně nebo téměř plně závislá na zahraničních dovozech. Zde přesně nevíme, zda bude možné pro Českou republiku zajistit dostatek těchto osiv.
Dále upozorňují na to, že udělají všechno pro to, aby ta osiva neskončila mimo region České republiky a že se budou všemožně snažit a po konzultaci s Ministerstvem zemědělství žádat ještě o různé podpory v rámci společné zemědělské politiky pro to, abychom to v podstatě ustáli a mohli jsme zasít novou úrodu. Proto si dovoluji navrhnout, pokud tento bod bude zařazen, jako druhý bod dnešního jednání před již pevně zařazenými body. Děkuji.
