My máme připravené vyšší desítky miliard z různých zdrojů na rozvoj obnovitelných zdrojů. Když se podíváte, tak já jsem nedávno vypsal zatím asi nejúspěšnější program, po kterém se takříkajíc zaprášilo. A bylo to těch miliard na fotovoltaiky pro podnikatele. To se, říkám, po tom se jenom zaprášilo, takže já to teď navyšuji o další 2 miliardy. Další věc je, že jsem, a to je taky pár týdnů zpátky, dva, že jsem vypsal 10 miliard na podporu energetické úspornosti budov a energetickou účinnost pro podnikatele, to je program, který tedy už také začal běžet. A mám připravených dalších 20 miliard na podporu rozvoje obnovitelných zdrojů.
Vy samozřejmě vidíte, jak já jsem velmi vděčný, že já jsem zatím nikdy nenarazil na, řekněme, problémy s legislativním procesem a s tím, že bych, byť je mi s vámi velmi dobře zde, musel trávit čas řekněme neproduktivní prací. Ale vidíte, jak je zablokovaná dolní sněmovna, už jenom pokud jde o otázky schvalování programu, téma mimořádných schůzí atd. My se snažíme ty legislativní změny prostě tlačit tak, jak je máme hotové.
Já dokonce jsem požádal Legislativní radu vlády, pana ministra Šalomouna, že bych z toho, co nám připraveno, vytáhl dvě věci, které bych chtěl připojit k té novele, která půjde v pátek legislativní nouzí. A jedná se vlastně o schválení jednoduššího povolovacího řízení pro fotovoltaiky a nařízení té kapacity bez licence z 10 na 50 MW. Takže pokud by se mi to povedlo, tak už bych to chtěl prohnat dolní komorou toto pátek. Připravujeme další sadu věcí, která se právě týká jednak sdílení společných zdrojů v rámci určité komunity, případně i možnosti prodávat přebytkovou elektřinu.
Naráží to zase na některé věci, protože musíte celou tu síť řídit, musíte ji balancovat, musíte ji kompenzovat. A zároveň vlastně pokud to uděláte, tak musí mít ti uživatelé možnost připojit se do sítě. Což je další věc, na kterou narážíme, že je připojovat nechtějí. Jsou to témata, kterými se velmi intenzivně zabýváme. A budou součástí té novely, případně dalších legislativních úprav, jak s nimi budeme přicházet. Já si opravdu myslím, že nejlevnější je ta energie, kterou vůbec nespotřebujeme. A druhá nejlevnější je pak ta energie z těch obnovitelných zdrojů, byť její výtěžnost je třeba nižší než z těch klasických.
A do budoucna nás čeká celá řada změn a možná celá řada přístupů, protože na co jsme narazili, jsou to věci jako požární předpisy. My jsme zjistili, že zatímco se v Helsinkách, ve Vídni, v Brémách, v Kodani staví dřevěné čtvrti, čtvrti z dřevěných materiálů, tak my bychom je postavit nemohli, protože máme přísnější požární předpisy než tyto země. Na to stejné jsme narazili i u fotovoltaik. A pak si kladu otázku, jestli my máme nějaký klimaticko-geografický důvod být přísnější, nebo jestli jen holt musíme předpisy obnovit. Ale například pokud jde právě o to zrychlené řízení u fotovoltaik, tam už jsme se s hasiči dohodli a tam už jsme společnou cestu našli.
Pokud se jedná o zastropování. Otázka, kterou cenu, a to je, já říkám, já jsem přišel z byznysu, jsem ekonom, kromě praktické části pode mě podléhala i ta tzv. Analytická, to znamená věc, která se zabývá chováním trhů, predikcí trhů. A prostě bohužel se to chová tak, že když budete mít limitovanou nabídku za nízkou cenu, tak bude každý chtít koupit za nízkou cenu. A pokud prodávající uvidí, že je někdo v řadě, kdo je ochoten nabídnout víc, tak on neprodá za nízkou cenu, ale prodá za víc. Když se bavíme o tom státním obchodníkovi, tak právě proto já považuji za správnou cestu zřízení organizační složky státu, protože ta nemá povinnost maximalizovat zisk ve svém principu, to znamená ona teoreticky může nakoupit a prodat levněji. To znamená ono zasahování do nejzákladnějších principů je složité. A můžeme se bavit o tom, jestli jsme cenu zastropovali správně. Diskuse na vládě byla velmi široká.
A já si myslím, že důležité je to, že to opatření v tuto chvíli zajišťuje tři věci. Zajišťuje určitou predikci budoucnosti, to znamená i domácnosti i firmy nebo podnikatelé na nízkém napětí jsou si schopni spočítat dopředu, kolik je bude energie stát. A pokud se tam najdou domácnosti, které se do toho nevejdou, tak mohou jít jinou cestou, například využitím příspěvku na bydlení.
Druhá věc, která je zajištěna, je, že je to něco, čemu já říkám "přiměřená cena". Je to cena, která je pod tím, co by v tuto chvíli dostali, kdyby šli k obchodníkovi. A je to cena, která je daleko nižší, než pokud bychom nechali dál neřízený vývoj.
Co je ale důležité, je, že zároveň je to cena, která bude motivovat k úsporám, protože otázka energetických úspor, my nesmíme zapomenout na několik věcí. První věc, na kterou nesmíme zapomenout, je, že my spotřebováváme v ČR na 1 Kč HDP 2x tolik energií, než je evropský průměr. Horší je jenom Bulharsko. Prostě my jsme v té efektivnosti, naše domácnosti spotřebovávají ve srovnání s evropskými domácnostmi, ať už je to průměr nebo klimaticky shodné, daleko větší množství energií. Souvisí to s naší kulturou topení, souvisí to s tím, že jsme se historicky nevěnovali energetické účinnosti budov. Souvisí to s tím, že dnes už se prostě v Evropě staví tak, že máte budovy napojeny na solární zdroje, že budovy se samy konstrukcí v létě chladí a v zimě nepouštějí teplo ven. To jsou všechno věci, které musíme změnit a které jsou pro mě v budoucím energetickém konceptu prioritou.
Ale pořád neznáme jednu věc. Jak studená bude tato zima. A v případě extrémních teplot, extrémně nízkých, tak nám z toho vychází, že budeme muset šetřit. Ale šetřit, to neznamená zmrznout. Šetřit, to znamená možná nějaký určitý diskomfort, může se to týkat domácností, může se to týkat firem, ale pokud si tohle všechno uvědomíme, že to je cesta, kterou se Evropa vydala, a ona z ní už neuhne, tak se prostě nad tím musíme zamyslet trošku vážněji, než jsme to dělali v minulosti. A jen proto, že oni si prostě na tom – a já vím, že ten svetr je nenáviděné slovo, ale já jsem v té západní Evropě žil mnoho let a prostě tam není zvykem vytápět domácnosti na 23, 24 stupňů, jak je to u nás. Prostě oni jsou v přístupu k energiím daleko konzervativnější. A to už vůbec nechci dávat na příklad Velkou Británii, ale všichni z vás, kteří žili delší dobu v zahraničí, zejména v západní Evropě, tak mi určitě dají za pravdu.
Děkuji.
