Ministr průmyslu a obchodu Mládek chce navrhnout vládě, aby stát přispěl na odstupné pro horníky a útlum těžby na Dole Paskov částkou 1,1 miliardy korun, pokud společnost OKD prodlouží těžbu do konce roku 2016. Musím se přiznat, že když jsem počátkem tohoto týdne uslyšel pana ministra vypustit z úst tuto větu, vzpěnila se ve mně (daňová) krev. Ano, chápu, že při návštěvě Moravskoslezského kraje je třeba lidem, kterým nad hlavou visí Damoklův meč v podobě vidiny brzké ztráty zaměstnání v OKD, dát nějakou naději, ale že to bude až taková hloupost, mne opravdu nenapadlo. Ostatně co jiného čekat od ministra, který živnostníky, (co po státu nic nechtějí), nazývá příživníky....
Co se v kauze OKD během posledních 16 let stalo, si v krátkosti shrňme: Ostravsko-karvinské doly ovládla svým majoritním podílem v roce 1998 firma podnikatelů Koláčka, Otavy a Przybyly s názevem Karbon Invest. O šest let později, v září 2004, jim Grossova vláda – zastoupená tehdejším šéfem státní kasy a nynějším premiérem Sobotkou – přenechala svůj 45,9% státní podíl za 4,1 miliardy. Připomeňme si, že do celkové sumy byly zahrnuty i samotné byty OKD, které jen půl roku předtím slíbil stát horníkům odprodat. V prodávaném balíku měl jeden byt nominální hodnotu 40 tisíc korun. Z celkem 32 dceřiných firem, které spadají pod OKD, byly v rámci prodávaného balíku oceněny pouze tři.
A pokračujeme dál: počátkem listopadu 2004 se ohlásil jako nový vlastník OKD firma RPG Industries, dceřinná společnost uhelného konglomerátu NWR Zdeňka Bakaly. Již o rok později, v roce 2005, ocenila renomovaná auditorská firma Ernst & Young tržní hodnotu státního podílu v OKD na 24 miliard korun, tedy šestinásobek ceny, za kterou jej stát prodal. Vzhledem k ekonomickým výsledkům, které následujících deset let NWR – respektive RPG – vykazovala, získal kupující původní investici prostřednictvím dividend během prvních dvou let zpátky. Dalších sedm let tedy hospodařil již pouze s čistým ziskem.
V druhé polovině loňského roku se však zlatý oslík zasekl. I díky celosvětové krizi najednou vykázala Bakalova společnost ztrátu 10 milionů eur, což je zhruba 275 milionů korun. Nepříjemná záležitost pro pana uhlobarona. Rozhodl se ji vyřešit po svém a na podzim zveřejnil svůj záměr do konce roku 2014 zavřít strategický důl Paskov. A protože dobře ví, že by tím prakticky nechal na holičkách půlku regionu (jen v samotném Paskově pracuje 2 500 lidí, v celém OKD však dalších 12000 plus zaměstnanci tzv. návazných služeb), dal státu neuvěřitelně drzé ultimatum: pokud stát finančně pomůže, může se v omezeném množství – tzv. útlumové těžbě – po přechodnou dobu ještě nějakou dobu na Paskově těžit.
Aby toho nebylo málo, přes čtyřicet tisíc rodin, žijících v Bakalových bytech a deset let marně doufajících, že jim i přes původní slib státu soukromý vlastník jejich byty nakonec skutečně prodá, pochopilo, že se nedočká. Prostřednictvím RPB totiž byty vlastní jiná Bakalova skupina, BXR, která ale minulý týden převedla veškerá vlastnická práva a závazky bytů na svou společnost Domus, která chce vstoupit na amsterodamskou burzu. Co to znamená? V prvé řadě ztrátu jakékoliv šance, že se lidé někdy dočkají privatizace, spekulace s akciemi, obchodovatelnými za tržní cenu, pak navíc reálně nahrávají scénáři, kdy u vyplašených lidí jednoho dne zazvoní stoprocentní akcionář a oznámí jim, že se mají stěhovat.
Drzost na stopadesátou, vydírání, možná korupce. To vše nás napadne při příběhu s názvem OKD. Nutno přiznat, že to vše je třeba vidět jak na straně soukromého vlastníka, tak ale i státu, který – bůh ví, proč – dopustil, aby strategický podíl ve strategickém podniku získal soukromý vlastník za směšnou cenu.
Dvě roviny tohoto smutného příběhu (tedy zavírání Paskova a kauza kolem bytů) pramení ze špatného hospodaření firmy, která ač se navenek tvářila jako suverénní a obchodu znalý profesionál, ve skutečnosti propadla jak prvňák. Navoněná bída, říkávala moje babička. Pokud dnes soukromá společnost, která svým majitelům vydělala za deset let desítky miliard, žádá od státu miliardy na záchranu části svého vlastního majetku, není to nic, než vydírání. Stát nemůže po svých daňových poplatnících chtít, aby sanovali ztráty firmy, která si bez ohledu na budoucnost dělila miliardové zisky. Naopak se naskýtá otázka, jak je možné, že společnost, která odkoupila strategický podíl podniku, jehož činnost je součástí energetické politiky státu, nedrží na vázaných účtech zákonem povinnou rezervu na odstranění následků důlní činnosti.
Stát mlčí. Mlčí premiér, díky němuž se čtyřicet tisíc rodin v Moravskoslezském kraji dostalo do krajní životní situace. Jeho vlastní ministr chce Bakalovi dát z kapes nás všech. Budou to zřejmě takové další kvazi daně: zaplatíme sociální a zdravotní pojištění a pak jedno tučné bakalovné.
