Dějinný vývoj, který vyvrcholil osmadvacátého října 1918, je příkladem toho, jak se český národ dokáže v těžkých chvílích semknout a jít za svým cílem. Dosáhnout ideálů, pro které stojí za to žít a umírat a které mohou být základem pro vybudování něčeho, co přetrvá dlouho a dlouho do budoucna.
První republika měla své hrdiny – legionáře, odbojáře, státníky západního evropského typu, jako byli Tomáš Garrigue Masaryk či Milan Rastislav Štefánik. Přinesla našemu národu svobodu, samostatnost, ideály rozvinuté demokracie. Měla samozřejmě i své problémy – ať už politické či ekonomické - ale položila základní stavební kámen našeho moderního státu.
Po dvacet let první republika utvářela a budovala v našem národu povědomí demokratického zřízení a jeho důležitost. I když byly tyto snahy poznamenány celosvětovou hospodářskou krizí první poloviny třicátých let a nakonec přervány fašistickým Německem a později nástupem poválečného komunistického totalitního systému.
Není tak od věci si připomenout a zamyslet se nad tím, že v dnešní době již žijeme více než dvě desítky let v samostatném, vyspělém a především demokratickém státu, který nám občanům garantuje zachovávání všech principů svobodného myšlení a jednání.
Oslavy osmadvacátého října a vzniku samostatného československého státu by měly být příležitostí k pozvednutí hrdosti a patriotismu nás všech. Neboť jak pravil jeden ze zakladatelů našeho státu Tomáš Garrigue Masaryk: Člověk bez národa byl by ničím.