Pro mě je ale zároveň 27. leden i připomínkou hrdinství, obětavosti, odvahy a statečnosti. A to v podmínkách, které si asi nikdo z nás nedovede představit. O to více bychom se měli snažit, abychom tyto ideály ctili i dnes, kdy žijeme v demokratické společnosti a nemusíme čelit žádné zvůli tyranie, útlaku a brutálního násilí.
Období druhé světové války a protektorátu zažily bezprostředně už jen ty nejstarší generace. Pamětníků stále ubývá a o to víc je důležité, aby vzpomínky na období druhé světové války zůstávaly stále živé. Alespoň při podobných příležitostech, jako je například 27. leden, by si všichni měli alespoň krátce připomenout, proč v současné době mohou žít ve své a svobodné zemi a proč vůbec český národ existuje.
Západní a střední Evropa vždy stavěla svou kulturu na velmi silných demokratických principech. Období totalitních režimů, které se snažily svobodnou společnost svázat, jsou již dávno pryč. Teď už jen záleží na nás všech, jak bude vypadat náš svět, jakým směrem se bude ubírat jeho vývoj. Je důležité nezapomínat na minulost, brát si z ní poučení, připomínat mladým dějinné události. Jen tak budeme vychovávat další generace s jasným vědomím toho, co je správné a co je špatné, z čeho si vzít příklad a jakým omylům a nebezpečím se vyhnout.
Tím největším úskalím, které může vše zhatit, je podle mého názoru lhostejnost. Nebuďme lhostejní k naší historii a jejím hrdinům, nedívejme se bez zájmu do budoucna. Život není jen o materiálním zajištění, které dokáže dnešní doba každému nabídnout, ale i o idejích, mravních a etických hodnotách. Jako optimista věřím, že je možné ideálního stavu dosáhnout a pokračovat v tom dobrém, co se již podařilo vykonat.