Jenže to je jenom začátek. Ceny potravin a zemědělských komodit zažívají další šok v podobě invaze na Ukrajinu. Ceny energií a pohonných hmot dále zdražují. Asi největší šok zažily zemědělské komodity v podobě nárůstu ceny pšenice, která z ceny kolem 6000 až 6500 Kč/tunu vzrostla na 11 000 – 12 000 Kč/tunu. U živočišné výroby to následně projevuje v nárůstu ceny krmiva.

Ne nadarmo je Ukrajina označována za obilnici Evropy a na exportu pšenice z Ukrajiny, ale také z Ruska, je závislá velká část světa. Válka sklizni a exportu komodit nakloněna není, proto nejistota ohledně Ruska a Ukrajiny vyhnala ceny vzhůru. Je třeba si uvědomit, že tento nárůst je vyvolán zatím jen nejistotou a určitou předběžnou panikou. Bojím se domyslet, co se bude s cenou dít, až obilovin na světovém trhu bude nedostatek.

Z tohoto nám vyplývá, že letos můžeme očekávat rekordní zdražení potravin. Růst cen u potravin bude pokračovat v průběhu celého roku. U potravin je navíc typické, že změny mají určitou setrvačnost, proto současné skoky v cenách pohonných hmot a energií se naplno projeví až ve druhé polovině roku. Očekává se, že nejvíce budou zdražovat oleje a tuky, ovoce a zelenina, vejce, pekárenské výrobky a mouka. O něco méně bude zdražovat maso, sýry, tvarohy a další mléčné produkty. Ale celkově půjdou ceny potravin nahoru o desítky procent.

Situace je velmi nepříjemná a bude mít dopad na všechny občany a pro určité domácnosti bude dopad až katastrofický. Je potřeba si uvědomit, že budeme stát před zcela bezprecedentním sociálním problémem. Nejdůležitější však bude, aby si tuto skutečnost včas a důkladně uvědomila naše vláda, která má možnosti dopady alespoň zmírnit. Zatím to však vypadá, že Fialova vláda si tyto rizika neuvědomuje a nechce je řešit. 

Každá rozumná vláda by se v takové situaci nebála opřít o produkční potenciál domácího zemědělství, který v České republice není ani z daleka vyčerpaný. Fialova vláda však jde, bohužel, zcela opačným směrem a svými kroky otevřeně říká, že o produkci našich zemědělců a o potravinovou soběstačnost nemá zájem. Vláda nesmyslně rozděluje zemědělce na malé (na ty z jejího pohledu hodné) a na ty střední a velké (kteří jsou pro vládu oškliví „jezeďáci“, se kterými ani nemluví). Velké zemědělce se vláda navíc rozhodla poškodit změnou Strategického plánu Společné zemědělské politiky, kde nastavuje v zemědělství nerovné podmínky. Malí „hodní“ farmáři by se podle Strategického plánu měli zaměřit na biopotraviny, za které dostanou více dotací. To ale v žádném případě nezajistí dostupné potraviny pro 10 miliónů českých občanů.

Vedle podpory vlastního zemědělství by vláda měla podniknout další kroky, kterými by účinně pomohla zmírnit dopady na české občany. Jedná se o zastavení růstu pohonných hmot, což se dá udělat zastropováním cen nebo snížením některých daní na pohonné hmoty. Dále by měla připravit intervenční nákupy komodit, aby Česká republika měla pro vlastní potřebu dostatek. Nákupy může provádět přes Státní zemědělský a intervenční fond nebo Správu státních hmotných rezerv. To se týká nejen aktuální situace, ale také sklizně pro toto léto. Vláda se musí také zabývat nějakou formou kontroly vývozu obilovin, aby se nestalo, že bude vyvezené a my pak budeme muset nakupovat draze na světových trzích. Vláda by mohla také zastropovat ceny základních potravin, jako to udělalo Maďarsko nebo Srbsko.