Záznam z debaty si můžete poslechnout zde.
Deficitní rozpočet
Na začátku debaty nám pan redaktor pustil záznam vyjádření pana Zdeňka Škromacha z dva týdny starého vysílání stejného pořadu. Pan Škromach v docela dlouhém monologu schodek rozpočtu obhajoval a argumentoval tím, že státní výdaje budou mít multiplikační efekt na další příjmy veřejných rozpočtů (pan Škromach nejspíš měl na mysli představu, že státní výdaje "nakopnou" ekonomiku a dojde tak ke zvýšení daňového výběru), že je nutné vyvažovat požadavky občanů po službách státu na jedné straně a firem na nižší daně na straně druhé. Také zmínil, že podle něj není až tak důležité debatovat o konkrétní výši daňového zatížení, ale že podle něj chybí věcná debata o dlouhodobějším nastavení systému.
Mou hlavní reakcí bylo, že ani John Maynard Keynes neschvaloval státní utrácení v době růstu. A to byl zastáncem státního intervencionismu - "státní podpory investic", tedy je zřejmě jedním z hlavních vzorů dnešních socialistů všech barev. Tedy, že to, co dělá vláda, by bylo příliš socialistické i pro Keynese. Dnešní vláda má štěstí, že vládne v období obecného ekonomického růstu (po krizi-nekrizi let 2008/2009) a dokonce v době, kdy dokonce za nové státní dluhopisy nemusí platit úrok. Přesto pracuje s deficitním rozpočtem.
Stát podle mne není podnik, který by měl "generovat svůj produkt" podle požadavků občanů a firem. Mám tím na mysli, že stát má jasně danou roli - zajistit bezpečí před útokem zvenčí, bezpečnost a právní prostředí uvnitř. K tomu může poskytovat čisté veřejné statky, ale neměl by sloužit jako nástroj pro uplatňování nadvlády jedněch proti druhým. A to ani tehdy, pokud jde o nadvládu většiny nad menšinou. Koneckonců, někdejší nechvalně známá lidová demokracie období nedávno minulého byla vlastně diktaturou proletariátu. Komunisté měli schopnost toto zlo docela jasně pojmenovat a dost drzosti k jeho uplatňování.
Abych pana Škromacha jen nekritizoval, připustil jsem, že na jeho posledním argumentu něco je. Tedy že nejde o to, zda je daňové zatížení o kousek nižší nebo vyšší, ale že je zapotřebí debata o systémovém nastavení. Podle mne takovým systémovým nastavením může být ústavní zákon o vyrovnaném rozpočtu a ústavní brzda zvyšování daní. V obou případech jde téměř o totéž. Zvýšení daní je zásadní změnou a pro ni by měla být zapotřebí silná shoda nebo třeba obligatorní (povinné) referendum. Vytvoření dalšího státního dluhu je také daní, ale odloženou. Stát ty peníze bude muset "nějak" vybrat, typicky pomocí daní, takže jde o zvýšení budoucích daní. Stát má ještě měnový nástroj pro těžko viditelné zdanění, ale ten nyní ponechme stranou, byť se k němu asi brzo ještě vrátím. Stát jej také uplatňuje, jen zatím nevybral jeho zisky. Až to udělá, bude to téma.
Pomohou nám imigranti?
Pan redaktor diskusi nečekaně stočil na téma imigrantů. Citoval Financial Times, které údajně uvedly, že státy EU jsou extrémně zadlužené a že imigranti coby nová pracovní síla poskytují řešení tohoto problému.
Pánové z jiných stran ve svých odpovědích pochybovali o tom, zda ti imigranti ze současné migrační vlny jsou ti správní a hovořili o problému s demografickým vývojem v Evropě. Já jsem se snažil mluvit o příčinách. Proč teď do EU chodí mnoho takových, kteří s nataženou rukou hledají cestu do zemí s nejvyššími dávkami? Odpověď je jednoduchá - problém je v sociálním systému. To se koneckonců týká i druhého problému - demografického vývoje v Evropě.
Jak ti imigranti, které vídáme v záběrech z Německa, Francie či Švédska, tak dlouhodobý úpadek porodnosti, jsou projevy (symptomy) se společnou příčinou - sociální stát. Psal jsem o tom v článkuStátní sociální systém ničí rodinu (který jsem napsal jako doplněk k mému vystoupení v Politickém spektru).
Jak to dopadne s imigranty z jiného prostředí, pokud si zvyknou na život na dávkách, je vidět ve Francii, která kdysi přijala velké množství imigrantů z Alžírska. Jak to dopadne s imigranty, kteří mají vlastní motivaci k zajištění svého živobytí, to je hezky vidět na Ukrajincích či Vietnamcích, kteří žijí v České republice. Nesnaží se žít na cizí úkor a jsou ve společnosti, při své obživě, užiteční. Pracují na stavbách, v nemocnicích, mají restaurace či obchody. Rozdíl? Sociální systém.
Noví úředníci
Tato část debaty začala telefonickým vyjádřením Miroslava Kalouska, který kritizoval především příjem nových státních úředníků.
Při kritice těchto výdajů jsem se soustředil na vztahy s dalšími opatřeními současné vlády. Konkrétně na opatření v oblasti Finanční správy ČR, kde jsem upozornil na to, že zřejmě bude zapotřebí velké množství nových úředníků pro administraci kontrolních hlášení a nejspíš i EET. Myslím si, že zvýšit administrativní zátěž, soustředit citlivé údaje firem na jednom místě, nota bene v resortu jednoho z nejbohatších podnikatelů v ČR, je hodně špatný nápad. Část podnikatelů uteče do šedé zóny, z jiných se stanou zaměstnanci větších firem. Nezávislost aktivních a jejich samostatná tvůrčí práce dostane další tvrdý úder.
V neposlední řadě mne trápí souvislost se zákonem o státní službě. Vliv orgánů státní služby (málo závislé na vládě) na systemizaci (počty míst a organizační strukturu státních úředníků) může vést k "zabetonování" velkého počtu státních úředníků. Pokud by některá příští vláda chtěla státní úřady zeštíhlit nebo rušit, mohla by narazit na odpor státní služby. Možná by jí nezbylo než rušit celé úřady. Komediální seriál o vážných politických věcech Jistě, pane ministře a Jistě, pane premiére ukazuje, jak to může být těžké.
Elektronická evidence tržeb (EET)
V této části jsme se shodli ve třech. SPO podporují EET a jsou přesvědčeni, že jeho zavedením se prostě "přestane podvádět". Mně se na EET nelíbí, že brutálně zvyšuje administrativní náklady, v důsledku vyžene další živnostníky od podnikání a "černému melouchaření" (prodej bez účtenky dobrým známým a štamgastům) stejně nezabrání.
Pan redaktor mi však dal příležitost razantně na něj zareagovat. Zeptal se totiž "myslíte si, že takový živnostník má pro stát nějaký přínos?" Na to jsem musel zareagovat: Stát je zde pro občany, ne občané pro stát. Pan redaktor se pokusil opravit a zeptal se tedy, jaký přínos má živnostník pro ostatní. I na tuto nahrávku jsem musel zareagovat: Snaha se uživit je totéž jako snaha být užitečný. Živnostník prodává svůj produkt - svůj čas, své schopnosti, své výrobky. A pokud si to od něj někdo koupí, znamená to, že je to pro kupujícího výhodné a živnostníkova práce pro něj je užitečná. Vymění s ním svoji práci a to zprostředkovaně, přes peníze. Všichni asi známe pohádku o kohoutkovi a slepičce - ta ukazuje, že lidské konání je vlastně jen řetězením směn (obchodních transakcí), které jsou pro obě strany užitečné. V době peněz by slepička prostě prodala vajíčko a koupila kohoutkovi potřebný hlt vody. Bez té šílené anabáze směňování, během níž se kohoutek téměř zadusil.
Karel Zvára, místopředseda Svobodnýchv
