Trápí mě ale také to, jak velkým krokem zpět může být triumf ultrakonzervativců v oblasti občanských práv a v lidskoprávních tématech. Nikoliv náhodou vedlo Právo a spravedlnost (PiS) zdánlivě paradoxní protiuprchlickou kampaň. O Polsko přitom uprchlíci nejeví zájem, nejde ani o zemi, přes niž by putovali jinam. Navíc sami Poláci jsou terčem útoků za ekonomickou migraci ve Velké Británii. Tvůrcům kampaně PiS bylo však jasné, že populistické strašení uprchlíky přebije jiná témata, která by voliči na levici odmítli.

PiS se rovněž podařilo zaujmout sociálním programem, který prakticky vykradli levici, a proti tomu nelze říci nic. Získali by na tom polští pracující, důchodci i rodiny. Domnívám se ale, že sociální program i strašení uprchlíky byla jen volební lákadla. Právo a spravedlnost jsou především stranou, která zásadně odmítá odluku církve od státu. Je rozhodně proti tomu, aby se žena či partneři mohli i ze zásadních důvodů rozhodnout pro potrat. Odmítá například také umělé těhotenství. Lidé s homosexuální orientací se zas mohou obávat doby temna. PiS je politickou představitelkou toho, co Čechům na katolicismu dlouho vadí, což bylo nepřeslechnutelné při prosazení církevních restitucí v České republice pravicovou vládou proti vůli občanů. Děsivé jsou také úvahy představitelů PiS nad změnou ústavy po vzoru Maďarska a oslabování občanských svobod. Přitvrzení zahraniční protiruské politiky Polska bude rovněž způsobovat problémy v Evropě při snaze o domluvu s Ruskem.

Obezřetnost je tedy na místě. Z hořkého výsledku polských voleb by se měla poučit nejen polská levice. Protože i u nás mohou vyrůst populistická hnutí, která si přivlastní sociální témata a budou vytlačovat levicové strany.