Ministr zahraničí Jakub Kulhánek (ČSSD) během své návštěvy Izraele prohlásil, že „Izrael má plné právo chránit své občany a má neochvějnou podporu České republiky“. Kulhánek byl pozván do Izraele svým protějškem ministrem Gabim Aškenazim. „Když jsem (pozvání, pozn. aut.) obdržel, neváhal jsem ani vteřinu“ prohlásil český ministr. Stejně jako řadě dalších návštěv, ukázali Izraelci Kulhánkovi budovu poničenou palestinskou raketou ve městě Petach Tikva. „Téměř nejsem schopen slov“, řekl Kulhánek, když viděl následek dopadu rakety.

Kulhánek (na rozdíl od jiných ministrů zahraničí) nenavštívil Gazu a neviděl tedy daleko větší škody napáchané bombardováním tohoto pásma. Český ministr nenavštívil ani Palestinu. Kulhánek zdůraznil českou podporu Izraeli a připomněl, že izraelské vlajky visí u Pražského hradu, na Strakově akademii i na Černínském paláci. Kulhánek rovněž vyjádřil obdiv k účinnosti baterie obranného systému Iron Dome (Železná kupole), které se daří sestřelit asi 90 % palestinských raket.

Co odstartovalo poslední ozbrojený konflikt mezi Izraelem a Hamásem?

7. května 2021 se desetitisíce muslimských věřících shromáždily v areálu jeruzalémské mešity Al-Aksá (třetí nejposvátnější místo islámu), aby se pomodlily v nejsvětější noc tohoto svátku. Mnozí z nich zůstali na místě, aby také protestovali proti chystanému vystěhování šesti rodin z okupované východojeruzalémské čtvrti Šejch Džarráh (Sheikh Jarrah). S těmito lidmi se střetla izraelská policie. Během noci bylo zraněno nejméně 205 Palestinců a 17 izraelských policistů. Ihned po skončení ramadánu vtrhly izraelské bezpečnostní síly znovu do areálu mešity Al-Aksá. Hamás vydal varování, že zahájí palbu na Izrael, pokud Izrael neukončí vystěhování Palestinců z východního Jeruzaléma a rovněž neukončí akce proti Palestincům v okolí Al-Aksá.

Izrael na ultimátum neodpověděl a vše naznačuje, že tomuto varování vláda zkrátka neuvěřila. Hamás svou výhrůžku splnil a 10. května vypálil rakety na Jeruzalém. Izrael odpověděl masivním bombardováním Gazy především letadly F35 a F16. A došlo k největšímu střetu od sedmitýdenní války v Gaze v roce 2014. 

Dopady střetu mezi Hamásem a Izraelem

V Gaze zahynulo 256 Palestinců, z toho 66 dětí a 39 žen. Zraněno je 1 710 lidí. 

Podle Mohammeda Abu Jiyaba, redaktora novin Al-Eqtesadia, v Gaze bylo v Pásmu poničeno nebo zcela zničeno zhruba 40 výrobních firem, 300 kanceláří a obchodů a kolem 10 000 domovů. Více než 1 000 rezidenčních budov bylo poničeno a 750 z nich je neobyvatelných. V jedné zničené budově byly i kanceláře novinářů z Al Jazeera a z Associated Press. Podle Reuters zcela zničeno bylo 2 000 ubytovacích jednotek a více než 15 000 dalších bylo poničeno. 7 000 lidí se octlo na ulici bez přístřeší. Kvůli zničené infrastruktuře přišlo o práci 20 000 zaměstnanců a celé rodiny zůstaly bez práce a bez střechy nad hlavou. Odhad škod jen během prvních osmi dnů bombardování převýšil částku 200 miliónů USD. Cílem bombardování byly i silnice a hlavní křižovatky v hlavním městě. Bomby padaly především na silnice vedené k nemocnicím a univerzitám. Poničeno nebo zničeno bylo 18 klinik a nemocnic, včetně tří hlavních odsolovacích zařízení a jediné laboratoře na testování Covidu-19. Dále systém odpadních vod a čističky odpadů, elektrická vedení. 800 000 obyvatel, tedy téměř polovina z 2 milionů obyvatel Gazy, ztratila přístup k pitné vodě, což zdůraznila i místní kancelář OSN. 53 škol bylo vážně poničeno. 

Přímé zásahy se soustředily na vodovodní potrubí, zařízení pro dodávku elektřiny, včetně solárních panelů. Dále potravinové i čistící služby včetně firem jako Harb Company, Clever Company, Tal-Zuhoor Company a BS Company pro solární energii. Navzdory izraelským prohlášením, že terčem jsou jen vojenská zařízení, tak byly zcela vybombardovány například Foamco Mattress továrna na matrace (škoda odhadnutá na 4 miliony USD) nebo Ice Man Factory na výrobu zmrzliny.

Významné ztráty na lidských životech a obrovské materiální škody, které nyní OSN a další mezinárodní organizace v Gaze vyčíslují, by neměla Česká republika přecházet. Pokud jedna poškozená budova v Izraeli vedla ministra Kulhánka k přiznání, že „nemá slov“ bylo by nanejvýš vhodné, aby se podíval na dopady bombardování v Gaze. Jistě by musel dojít k závěru, že ztráty na životech i materiální škody jsou zde nesrovnatelně vyšší. I německý ministr zahraničí Heiko Maas, který v souladu s tradiční německou opatrností vůči Izraeli označil tamní situaci za „vážnou“, tak ale současně prosazoval uzavření příměří s Hamásem a jednal i s palestinským premiérem Muhammadem Ištajjou. Německo se rovněž bude ve velké míře účastnit rekonstrukce Gazy. Česká strana se k situaci v Gaze vůbec nevyjádřila. Navíc minulý týden Česká republika spolu s osmi dalšími státy hlasovala proti vytvoření komise, která podle Rady OSN pro lidská práva (UNHCR) má vyšetřit možné zločiny spáchané při nedávných bojích mezi Izraelem a Hamásem. Dokument byl schválenpoměrem 24:9 hlasům při 14 absencích. Smutná vizitka pro naši zemi.

Izrael vysvětluje, že legitimním vojenským terčem byly například budovy, kde podle jejich informací bydlel třeba jeden z velitelů Hamásu. Palestinští civilisté, kteří při takovém bombardování zahynou, jsou pak popsány jako „vedlejší civilní ztráty“ (collateral damage).

Tuto definici zpochybňují i někteří izraelští vojáci. Například bývalý seržant Yehuda Shaul. Ten je rovněž spoluzakladatelem organizace Breaking the Silence, jíž založili bývalí izraelští vojáci, kteří vedou kampaň proti tomu, co nazývají „zneužíváním armády. Yehuda Shaul položil řečnickou otázku: „Tvrdí, že každý soukromý dům, kde bydlí izraelský důstojník, je legitimní terčem? To je absurdní“. 

V Izraeli zahynulo 13 lidí včetně dvou nezletilých osob a dvou dělníků z Thajska. Poškozeno bylo několik bytů a aut a autobusů a jedno plynové potrubí. Na kratší dobu bylo nutné zavřít dvě letiště. Hamás vypálil na Izrael přes 3700 raket. 650 z nich dopadlo na území Gazy. 90 % z těch, které doletěly nad Izrael, bylo zničeno systémem Iron Dome.

Porušování mezinárodního práva

Důsledky okupace, které jsou hlavní příčinou současné eskalace, se neomezují pouze na rodiny z Šejch Džarráhu. Dalších přibližně 970 Palestinců čelí nucenému vystěhování z východního Jeruzaléma, který je pod izraelskou správou od roku 1967. Násilný exodus má usnadnit odsun palestinského obyvatelstva a usnadnit zabydlování izraelských osadníků na jejich místě, což je podle mezinárodního práva nezákonné. To nedávno zdůraznil i zvláštní zpravodaj OSN pan Michael Lynk, jenž v komentáři k rozhodnutí izraelského soudu, který nařídil vystěhovat 16 palestinských rodin, vysvětlil, že „cílem je zcela změnit demografickou situaci ve městě a usnadnit tak ubytování izraelských osadníků, což je porušením mezinárodního práva.“ Izrael, jako okupační mocnost, nesmí prosazovat násilný přesun obyvatelstva z okupovaného území, což zakazuje článek 49 Čtvrté Ženevské Konvence.

Izraelské ministerstvo obrany nedávno odsouhlasilo plán na založení dalších 5000 domovů pro izraelské osadníky. V roce 2020 se na okupované území Palestiny přestěhovalo 12 150 osadníků, čímž došlo k porušení jak Charty OSN a RB OSN Rezoluce č. 2334, která nařídila ukončení ilegálních osad, tak i římského statutu ICC (International Criminal Court) z roku 1998!

Cílem vystěhovávání je dosáhnout ve městě židovské demografické většiny. Kvůli stávajícím zákonům jsou palestinští obyvatelé Jeruzaléma (obvykle bez státní příslušnosti) například vystaveni riziku, že jim bude odebrán status rezidenta. Hrozí jim tak neustále ztráta domova. Na rozdíl od Izraelců je jim také systematicky odpíráno povolení ke stavbě domů. Podobná diskriminační nařízení nutí palestinské obyvatele opustit Jeruzalém a přestěhovat se do jiných částí okupovaného území.

Mezinárodní právo porušily obě strany. Hamás tím, že střílel rakety bez jasného cíle, čímž ohrožoval civilní obyvatelstvo. Ovšem Hamás nevlastní rakety, které by šlo přesně nasměrovat. Jeho vybavení je nesrovnatelné se sofistikovanou technologií, kterou vlastní izraelská armáda. Je proto nutné připomenout, že podle mezinárodního práva ztráty civilistů musí být proporčně vyvážené a vojenská výhoda, která by útočící straně plynula z daného útoku by byla jednoznačně vyšší než ztráty civilního obyvatelstva. Yael Stein, ředitelka výzkumu v B’Tselem, vysvětlila, že „útok může být legální, pokud je zaměřen na vojenský terč a pokud je proporční“. Vzhledem k faktu, že k tomu v žádném případě nedošlo, tak Yael Stein uzavřela, že „bombardování civilních objektů v Gaze porušilo mezinárodní právo“. Porušení mezinárodního práva Izraelem je tedy prokázané.

I Vysoká komisařka OSN pro lidská práva Michelle Bachelet (bývalá prezidentka Chile) zdůraznila, že se nenašly žádné důkazy, které by podpořily izraelské argumenty, že bombardovány byly v Gaze budovy, kde se „nacházeli ozbrojenci nebo byly využívány pro vojenské účely“.  

Mezinárodní odsouzení Izraele

Ministr zahraničí Kulhánek zdůraznil, že Izrael má plné právo chránit své občany. Právo chránit své občany má pochopitelně každý stát. Český ministr se však nevyjádřil k problému, jakým je sebeobrana státu proti lidem, kteří žijí na území, které daný stát okupuje. O tom se například zmiňuje lidskoprávní organizace Gisha monitorující dění v Gaze, která ve svém aktuálním prohlášení říká, že ,,Izrael musí chránit své občany, ale porušování válečných zákonů protistranou v konfliktu neopravňuje ani neospravedlňuje porušování povinností Izraele vůči obyvatelům Gazy žijících pod jeho okupační správou.“

O porušování základních povinností se píše nejen v podrobné zprávě izraelské organizace monitorující lidská práva B‘Tselem, ale překvapivě i ve zprávě jedné z největších světových organizací zabývajících se lidskými právy Human Rights Watch se sídlem v New Yorku a s historií značné vstřícnosti vůči USA i Izraeli. Obě zprávy popisují Izrael jako „stát, který se dopouští zločinů apartheidu“, což je v případě Human Rights Watch zcela bezprecedentní. Human Rights Watch vydala letos v dubnu svou průlomovou zprávu nazvanou „A Threshold Crossed“ po třech letech důkladného výzkumu a v ní dokumentuje řadu případů izraelských zločinů apartheidu a pronásledování v rámci zastřešující politiky „udržování nadvlády židovských Izraelců nad Palestinci.“ Human Rights Watch se tak stala první významnou mezinárodní lidsko-právní organizací, která v souvislosti s Izraelem použila termín „apartheid“.

Fragmentace území do tzv. bantustanů a přísná omezení pohybu nejen mezi Západním břehem Jordánu, Izraelem a Jeruzalémem, ale i v rámci samotných palestinských území, omezují každodenní život Palestinců. Izraelští osadníci a Palestinci na Západním břehu zároveň žijí každý ve dvou různých právních systémech. Palestinci jsou souzeni vojenskými soudy, zatímco osadníci civilními. Palestinci mají také oproti Izraelcům mnohem omezenější přístup ke zdravotní péči (což se zásadně projevilo například během pandemie koronaviru), stejně jako ke vzdělávání, elektřině, vodní síti a dalším zdrojům.   

Je smutným faktem, že v poslední době Česká republika spolu s několika dalšími státy jako je Maďarsko nebo Polsko přispěla k oslabení společného evropského postoje ke konfliktu. Přispěla tím k porušování mezinárodního práva na okupovaném palestinském území.

Pokud jde o poslední ozbrojený konflikt, tak nejvíce jednostranná byla prohlášení rakouského a slovinského premiéra (oba také vyvěsili izraelskou vlajku na vládních budovách) a ministrů zahraničí Maďarska a Česka.

Izraelský bezcitný popis bombardování jako nutné pravidelné „kosení trávníku“  ostře zkritizovala například americká senátorka Rashida Tlaib, která se (marně) pokusila zastavit prodej zbraní Izraeli za 735 milionů USD. Letos odmítla vyjádřit podporu Izraeli dosud nevídaná řada senátorů zvolených za Demokraty. Jejich nátlak na prezidenta Bidena uspíšil jednání o příměří, i když veřejně Biden opakoval svá slova podpory pro židovský stát. 

Výzva Palestinců mezinárodnímu společenství

Situace v Gaze je neutěšená. Izraelská blokáda znamená velká omezení pro import i export z Pásma, omezený přístup ke zdravotní péči mimo Pásmo Gazy, a dokonce i velké omezení pro rybáře chytat ryby ve vlastních vodách. Nezaměstnanost je nyní vyšší než 50 %. Téměř nikdo nemůže opustit území Gazy.

Blokáda trvá již 14 let a učinila z Gazy největší „otevřené“ vězení na světě. Hlavní výzvou Palestinců mezinárodnímu společenství je pomoc s ukončením blokády Gazy, okupace Palestiny a za získání důstojnosti a svobody. Mezinárodní společenství by nemělo bez povšimnutí přejít i takový výsměch mezinárodnímu právu jakým bylo nedávné prohlášení izraelského ministra pro komunitní záležitosti Cachi Hanegbiho, že Izrael je připraven zahájit „preventivní útoky na Hamás“(!)

Závěrem je třeba si všimnout jisté odlišnosti současného ozbrojeného střetu od těch předcházejících. Je sice nutné vzít na vědomí, že Izrael využil nesrovnatelně lepšího vybavení své armády, superiority svých zbraní, ale především schopnosti svých zpravodajských služeb se nabourat do bezpečnostního a informačního systému, včetně informací o úkrytech velitelů Hamásu, a proto z vojenského hlediska v tomto konfliktu zvítězil. Na druhé straně řada politických vítězství je na straně Hamásu. Vysoký počet civilních obětí nejen posílil odpor Palestinců i mimo Pásmo Gazy vůči Izraeli, ale zvýšil se i mezinárodní tlak na Izrael. Hamás poprvé bojoval ne za práva svých obyvatel, ale za práva Palestinců v Jeruzalémě. Tím získal velkou podporu i na Západním břehu na úkor Fatáhu, ale poprvé jej podpořili i izraelští Arabové, kteří se v mnoha izraelských městech střetli s policií, armádou i radikálními Izraelci. V některých místech se dokonce hovořilo i o nebezpečí občanské války.