Slovník cizích slov jej vykládá jako „sociální rozdíly mezi muži a ženami, které jsou kulturně a sociálně podmíněné a různí se mezi kulturami; je dočasným stupněm vývoje mezi muži a ženami“. Pod touto poměrně složitou definicí si ovšem můžeme představit celou řadu rozdílů mezi muži a ženami, kde je ženské pohlaví znevýhodňováno – například dnes často diskutované rozdílné finanční ohodnocení za stejně vykonanou práci (ženy jsou v tomto ohledu znevýhodňovány až o několik desítek procent v závislosti na odvětví a vzdělání).

Chápu, že ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier musí tu a tam přijít s nějakým nápadem, který jej mediálně proslaví, aby občané na jeho „ministerstvo“ nezapomínali. Tentokrát chce genderově citlivější učebnice. Což o to, nápad to není úplně špatný, ale opět se staví dům od střechy. Podle mého soudu by měli být nejprve s genderovou problematikou seznámeni učitelé, a to ve vztahu jejich přístupu k jednotlivým pohlavím, neboť i odborníci se shodují, že podoba učebnic v tomto problému nehraje hlavní roli. Ministr Dienstbier má vždy schopnost i poměrně vážné téma zdiskreditovat v očích veřejnosti, což je podle mě i tento případ. Celá řada genderových problémů však opravdu stojí za naši pozornost a KSČM na ně pravidelně upozorňuje. Již zmíněné rozdílné odměňování pohlaví či sociální situace žen (mimochodem něžnější pohlaví nese na svých bedrech mnohem více porevolučních – zejména sociálních – dopadů než to mužské) jsou jedny z nich. Ale ve školství jsou podle mého názoru mnohem palčivější problémy, než vytvářet učebnice, kde místo „Ema má mísu“ bude „Pepa má mísu“. Například ten, že spousta škol na nové učebnice vůbec nemá.