Je proto smutné, že MŽP na poslední chvíli snížilo své ambiciózní cíle v oblasti zavádění vozidel pro státní správu na alternativní pohon, přestože jednotlivé orgány státní správy již vyhlásily výběrová řízení na pořízení ekologicky šetrných vozů. Je to ukázka zásadního selhání, a to jak MŽP, tak celé vlády. Změna postoje může posloužit jako ukázka, že je mnohem jednodušší přijímat rozsáhlé dokumenty než si udělat pořádek na jednotlivých úřadech. Pořádek, nezbytný pro uplatnění pokrokového záměru. Neskrývám obavy o osud těchto dokumentů, bojím se, aby se podobně neumrtvily i další části smysluplné koncepce. Nerada bych za čas komentovala vývoj připomenutím notoricky známé pravdy, že papír snese všechno. I velké koncepce, které nikdy nenajdou uplatnění v praxi. Oceňuji totiž, že se tyto dokumenty konečně dostaly na program jednání vlády. I když, připusťme, že po příliš dlouhém projednávání. A to přesto, že kvalita ovzduší je v České republice velmi aktuálním tématem, nejpalčivějším problémem ochrany životního prostředí.
Považuji za důležité, že se dokumenty soustřeďují na dlouhodobě podceňované záležitosti lokálních topenišť a na problém dopravy (včetně potřeby dobudovat obchvaty měst a rychlostní silnice). Po minulé etapě, kdy se snižovaly emise zejména z velkých stacionárních zdrojů, se musíme soustředit na omezení lokálních znečištění. Přestože mohou na první pohled vypadat nenápadně, není dobré podceňovat zdravotní problémy, které mohou způsobit. Nově se v dokumentech výrazně objevuje problém velmi nebezpečných nejmenších prachových částic PM 2,5, které se donedávna příliš nesledovaly.