Co je však na tomto výroku asi nejsmutnější, je fakt, že jej pronesl ministr vlády stojící vedle generálního sekretáře České biskupské konference. Osobně cítím povinnost se ostře vymezit vůči těmto protiústavním plánům a prohlášením, neboť se mi zdá, že se začíná z rétoriky našich představitelů k uprchlické krizi vytrácet zdravý rozum i znalost základních principů, na kterých stojí náš právní řád. Nevím, jestli si to pan ministr uvědomuje, ale jeho včerejší dohodu a prohlášení o budoucím plánu lze jednoznačně považovat za těžce protiústavní, porušující nejméně sedm ustanovení ústavního pořádku, všechny platné a závazné smlouvy o uprchlících a nádavkem také primární právo EU, kromě toho, že je lidsky velice hrubé, nebezpečné a velmi hloupé.
Od začátku přijetí zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi jsem se obávala toho, že s návratem takového množství majetku se církvím vrátí do rukou také opravdová moc. Tedy, že se znovu plíživě pokusí o obnovení v osvícenství úspěšně potlačené myšlenky spojení „kříže a trůnu“. Současné dění mé obavy bohužel jen potvrzuje. V dnešní době totiž snad nemine významný státní svátek či jiná událost, kde by po boku některého z nejvyšších ústavních činitelů či jiného představitele státu nestál také vysoký představitel církve. Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi byl vždy, ač se o tom nahlas bohužel nikdy příliš nehovořilo, také zákonem odlukovým, musím však konstatovat, že se nám ta naše odluka značně a velmi rychle „zvrhla“ a vymkla jakékoliv kontrole.
Je mi bohužel zcela jasné, že se zase dočkám několika osobních útoků na svoji osobu a dozvím se něco o popravení Milady Horákové a totalitě, ano, narážím na Vás, pane Svobodo, ale prostě nemůžu zůstat v klidu a potichu, když od lidí, kteří na jednu stranu kritizují totalitu z let 1948 – 1989, slyším, 70 let po skončení 2. světové války, schvalování a hlasitou podporu praktik hodných tak akorát klerikálního Slovenského štátu. Jsem opravdu jediná, komu myšlenka nějakých koncentračních táborů v Jordánsku, Kurdistánu (Turecku) atd., kde budou s podporou naší vlády působit zástupci církví a TŘÍDIT lidi vhodné pro PŘESUN do ČR dle příslušnosti k určitému náboženství, přijde jako nelidská a zcela v rozporu nejenom se zásadami demokratického právního státu, ale i s hodnotami a principy, na kterých stojí EU, celá evropská civilizace a křesťansko-judaistická kultura.
Pojďme si tedy přesně rozebrat, v čem je aktuální plán a prohlášení pana ministra protiústavní. Současná jednoznačná preference křesťanských uprchlíků porušuje čl. 1 Ústavy ČR, který říká, že Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. K tomu je také zcela v rozporu s čl. 43 Listiny základních práv a svobod (dále jen „LZPS“), který říká, že Česká a Slovenská Federativní Republika (rozumějte ČR) poskytuje azyl cizincům pronásledovaným za uplatňování politických práv a svobod a v další části taxativně vymezuje důvody, za kterých může být žadateli azyl odepřen. Ty striktně omezuje pouze na situace, kdy žadatel jednal v rozporu se základními lidskými právy a svobodami. Na to, že v tomto ustanovení není ani zmínka o aktuální víře azylanta, jako kritéria pro udělení azylu, snad nemusím ani dále upozorňovat. Plán i samotné prohlášení přímo porušují čl. 2, odst. 1 LZPS. Tím, že naši nejvyšší ústavní činitelé nahlas jasně vytknou, že preferujeme křesťanské uprchlíky, ergo říkají, že naše populace je křesťanská, že křesťanství je něco speciálního a má v naší zemi jiné postavení než všechna ostatní náboženství, jakési privilegované snad? To se nám naši představitelé snaží říci, že v sobě najednou objevili „nejkatoličtější srdce“ nebo co?
Pozastavuji se nad tou ironií, že se najednou oficiální představitelé národa, kde o sobě většinová populace hrdě v každém sčítání lidu prohlašuje, že je ateistická, dovolávají preference křesťanských uprchlíků? V národě, kde se kvůli špatné historické zkušenosti dívá většinové obyvatelstvo na jakékoliv náboženství či víru s krajní nedůvěrou a kde jsou věřící v jakékoliv náboženství prokazatelně minoritou? Dále současný postup zcela porušuje čl. 3, odst. 1 LZPS (rovnost lidí). Třídit lidi podle náboženství a dát šanci jen lidem určitého náboženství je přece jednoznačně zatraceně diskriminační, ať si to zdůvodníme, jak chceme, navíc je to dle mého názoru přímá cesta do pekel. Co bude totiž dál? Třídění na základě sexuální orientace, barvy pleti či jiného podobného kritéria, kde se to zastaví?
Z primárního práva EU je tento plán v hrubém rozporu s čl. 18 Listiny základních práv EU (dále jen „LEU“), který přímo odkazuje na použití Ženevské úmluvy z 28. července 1951 a jejího protokolu z 31. ledna 1967 vztahujících se k postavení uprchlíka. Tím také přímo porušuje Ženevskou úmluvu, která je součástí našeho právního řádu a je pro ČR účinná a závazná. Porušením tohoto mezinárodního závazku dochází samozřejmě také nepřímo k porušení čl. 1, odst. 2 Ústavy (ČR dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva). Dále spatřuji porušení primárního práva v rozporu s čl. 20 LEU (Před zákonem jsou si všichni lidé rovni) a čl. 21 LEU (zákaz jakékoliv diskriminace, mimo jiné samozřejmě i na základě náboženského vyznání či přesvědčení). Dále jen již namátkově, je současný plán v rozporu také s čl. 9 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) – (svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání) a čl. 14 Úmluvy (zákaz diskriminace), čímž znovu dochází k porušení závazků ČR, jež pro ni přímo vyplývají z mezinárodního práva.
Vím, že jsem týden zpátky sama vyzývala církve k rychlé reakci na současnou krizi, aby prokázaly, že vrácený majetek nedostaly jenom tak, ale proto, aby opravdu pomáhaly lidem. Avšak ani ve zlém snu by mě nenapadlo, k čemu to povede a že takové řešení navíc hlasitě podpoří naše vláda.
Na celé situaci je ke všemu navíc paradoxní, že církve budou ze současného řešení pravděpodobně znovu velice silně finančně profitovat, neboť na základě majetkového vyrovnání dostanou zpět kostely a kláštery, dostanou finanční náhradu za pozemky kolem nich, které nejdou vydat, a nakonec si tyto kláštery a kostely od nich stát za další prostředky pronajme na pomoc uprchlíkům.
Ráda bych na závěr zdůraznila, že samozřejmě nic proti ničemu, aby se zájmové organizace zapojily a vzaly si uprchlíky dle svých preferencí. Katolíci katolíky, právníci právníky, zubaři zubaře a houbaři houbaře, nicméně stát nesmí lidi třídit podle náboženských hledisek. Pevně doufám, že jsem včera snad jen špatně slyšela a že se jedná pouze o jakýsi politováníhodný exces pana ministra, protože jestli ne a k něčemu takovému v budoucnu dojde a my to dopustíme či budeme tiše přihlížet, ztratíme tím jako národ nenávratně vlastní duši. Tímto bych tedy všechny zúčastněné požádala, prosím, zastavte se, zhluboka se nadechněte a popřemýšlejte nad zlem, které se chystáte, ač snad možná jen z nevědomosti, učinit.
