Připadá mi to naprosto zvrácené. To, že se naše společnost nedokáže postarat o lidi, kteří celý život pracovali. A oni místo toho, aby si teď užívali zaslouženého odpočinku a klidného stáří, v mnohých případech řeší existenční starosti. Pokud není společnost schopna tento úplný základ zajistit, aby naši nejstarší obyvatelé nekončili na pochybných ubytovnách nebo někde pod mostem, pak nemá právo označovat se za vyspělou. Ukazuje to spíš na naprosté selhání stávajícího ekonomického modelu našeho státu. Navíc to, že v době prosperity tato čísla rostla, dává tušit, že až přijde krize, bude se tato situace ještě zhoršovat.

Pokud se chceme považovat za vyspělý a civilizovaný národ, musíme seniorům zajistit dostupné a bezpečné bydlení, dostatečný starobní důchod a možnost prožít opravdu plnohodnotné stáří. Není to žádná charita! Je to jednoduše fér. Neměli bychom zapomínat, že právě naši nejstarší spoluobčané nejsou žádná ekonomická přítěž, jak se nám často snaží logika kapitalismu namluvit.

A je naší povinností jim vytvořit takové podmínky, aby nemuseli počítat každou korunu a mohli svoji zkušenost a moudrost sdílet s mladšími generacemi, které teprve vstupují do života. Bez mezigeneračních vztahů a kontinuity tradic se naše společnost rozpadne na zvlčilá a osamocená individua.