Já vás možná překvapím, ale já začnu poděkováním. Chtěla bych vám poděkovat, protože skutečně si velmi vážím toho, jak jsme na výborech ten stavební zákon mohli probrat, velmi si cením i toho, že jste ocenili to dobré, co ve stavebním zákoně je, jako například změna procesů, že bude jenom jedno řízení, že odstraníme ping-pong, že navrátíme ty apelační principy, aby to řízení bylo samozřejmě efektivnější, že zavádíme digitalizaci, velmi jsme se bavili o datech, jak to přesně bude fungovat, dotkli jsme se i černých staveb.
Na čem jsme se neshodli, v podstatě to bylo napříč všemi výbory, je ta institucionální rovina. Věřím, že mi odpustíte i dovolíte zároveň, pokud se pokusím tady ještě trošičku zabojovat a ty věci znova si říct, tak jak se mají a co nás k tomu vedlo.
Jedním z hlavních pilířů stavebního zákona je zajistit dodržování lhůt na straně úřadů, na straně úředníků, a to směrem k jakémukoli stavebníkovi, občanovi, investorovi a tak dále. Já jsem se o to snažila už v rámci těch výborů, nicméně samozřejmě vím, že jste s tím detailně seznámeni, ale jenom znova pro vás ukazuji tu situaci, která je dnes v jednotlivých krajích. Tady je jeden konkrétní kraj. Na území toho kraje je 48 stavebních zákonů, na území jednoho kraje, tedy úřadů, na území jednoho kraje. Celkem jich máme v ČR přes 700! Jenom obecních stavebních úřadů. V rámci jednoho kraje takto jednotlivě na těch stavebních úřadech pracuje kolem 150 lidí. A ten problém dneska je, že tady sedí dva lidé, tady jeden, tady tři, tady pět, někde sedm... Ale tito lidé si mezi sebou v tom systému, tak jak je to dnes nastaveno, nemohou pomoci, nemohou se zastupovat. To znamená, že pokud jeden z těch dvoučlenných například stavebních úřadů odjede na dovolenou, druhý onemocní, tak bohužel musí vždycky počkat ten stavebník, až se samozřejmě naplní ta struktura toho stavebního úřadu.
Naším cílem není oddálit stavební úřady z těch obcí, naším cílem je, aby to byla jedna hierarchie, aby těchto 150 lidí v rámci jednoho kraje si mohli pomáhat, byli zastupitelní, a tím pádem samozřejmě došlo k tomu, že budou moci dodržovat lhůty.
Musím říci, byť jsem včera strávila den v Ústeckém kraji kvůli těm katastrofám, těm živelním pohromám, které byly, tak se konalo i setkání lídrů českého stavebnictví, kde byli i zástupci měst a obcí. Zazněl tam docela zajímavý argument. Města řekla, že když se na to podívají z určitých úhlů, protože samozřejmě ten fenomén systémové podjatosti bohužel nabývá na síle, aktuálně opět Praha bude řešit asi systémovou podjatost na metro D, tak říkala, že byť je to pro ně opravdu velmi hořké sousto, velmi hořké sousto, tak na druhou stranu jsou si vědomi toho, že samy ty města a obce, když odejde stavební úředník do důchodu, že opravdu je velmi těžké na základě výběrového řízení vybrat nové lidi. A že v podstatě i v kontextu toho, že se o tom málo mluví, aby byla ta zastupitelnost, aby byl ten prostor pro to, aby se dali najímat noví lidé, aby mezitím je zastoupilo jiné úřednictvo, tak to v dnešní době chybí.
Naším cílem není vyvolat válku s obcemi, já jsem opravdu ten člověk, který si nesmírně váží práce každého starosty, vím, jak to mají těžké, co řeší, od zaběhnutého psa až prostě po spadlé a zřícené budovy... Ta plejáda je opravdu široká. Opravdu chci, aby stát a obce byly partnerem na úseku stavebního řízení. Ta slova potvrdila i Legislativní rada vlády. Řekla, že skutečně tady je prostor pro to, abychom se nad tím znova zamysleli a stavební správu, která je kompetence státu v přenesené působnosti, nadále vykonával stát sám, budou se i snadněji řešit černé stavby, stát na to bude nejenom personální zázemí, ale i finanční zdroje.
Naším cílem...
Děkuji. Naším cílem je tedy vytvoření nové soustavy státní stavební správy, sjednotit výkon státní stavební správy, zavádět jednotné nástroje eGovernmentu, zlepšit metodické a personální řízení, zajistit kariérní růst i nezávislost úředníků stavebních úřadů.
Opravdu nechci být dlouhá, protože znova říkám, patří vám velké poděkování, opravdu si velmi vážím toho, že jste ocenili některé principy stavebního zákona. Dovolte mi jenom na konec mé úvodní řeči zmínit jeden email, který sice je adresován mně, ale potažmo vám, senátorům. Já ho budu citovat tak, jak je, prosím, jenom to berte tak, že to je od občana.
„Vážená paní ministryně, sleduji váš boj za lepší stavební zákon a chtěla bych vám napsat: Nebojte se. Proč to píšu? Nyní je tento zákon na půdě Senátu. Tito jsou voleni přímo lidmi. Nemohou se schovávat za jednotlivé partaje, jako to dělá například Poslanecká sněmovna. Senátoři budou bojovat spolu s vámi za nás, běžné občany, ne za úředníky, kteří nedodržují lhůty, a senátoři to moc dobře vědí. Senátoři, mezi lidem se jim říká rada starších, moc dobře vědí, jak to dnes funguje, že v tom systému, tak jak je nastaven, lhůty dodržovat nejde. Možná není zákon úplně dokonalý, ale mluvila jsem s mnoha projektanty a ti říkají, že je to obrovský posun. Dokonce i úředníci stavebních úřadů o zákonu čile hovoří a spíše kladně. Sami říkají, že bez politického vlivu jim bude lépe. Takže hlavu vzhůru a budu ráda, když ctěným senátorům předáte můj email. Tímto je ode mě moc pozdravte. Ing. Petra Barešová, České Budějovice.“
Omlouvám se, ale v podstatě to byl opravdu jeden z tisíce emailů, které chodí. Považovala jsem za správné vás s ním seznámit.
Děkuji.
